V Cabárcenu nás ve čtvrtek dopoledne vzali španělští kolegové do zázemí tamního pavilonu goril. Přesně po pěti stech devatenácti dnech jsem se tak znovu setkal s Mojou.

Když na tomtéž místě opouštěla 29. listopadu 2011 večer přepravní box, ve kterém ji sem z Prahy dopravil letecký speciál, byla ještě mládě. Sice už odrostlé a také mimořádně slavné, ale pořád mládě.

Tentokrát už držela v náručí vlastního potomka. Ani ne rok a půl stačil, aby se v Cabárcenu začal její život naplňovat tím nejkrásnějším způsobem.

Přišla za námi s mládětem k mříži, jako by nám ho chtěla ukázat. Následovala ji Chelewa, mladá samička, která tu o své vlastní mládě před rokem přišla. Skoro pořád se zdržuje poblíž Moji a je jí oporou, i když současně jí jistě trochu závidí.

Moja není zkušená matka. Občas mládě drží tak, že to budí hrůzu. Někdy s ním natřásá a jindy mu vytrhává chloupky. Po porodu ho měla u pasu a první optimistická zpráva o tom, že novorozeně už pije, přišla ze Španělska možná spíše jako zbožné přání než jako popis skutečného stavu. Přesto nic z toho ale neznamená, že Moja není dobrá máma. Naopak, snaží se a pevně věřím, že se jí mládě podaří odchovat.

Naši španělští přátelé jsou přesto nadále plni obav. Mládě Chelewy zahynulo v důsledku její nezkušenosti. Něco podobného by – ač je to nepravděpodobné - mohlo hrozit i v tomto případě. Navíc o Mojino mládě jeví velký zájem stará samice Nadia, u níž si nejsou jisti, jestli by mu nebyla schopna ublížit. Proto také Moja tráví s mládětem, Chelewou a Nikym každé dopoledne v ložnicích.

Ovšem stříbrohřbetý Niky, to je skvělý táta a vůdce tlupy. Neustále má situaci pod kontrolou a určitě by Nadie žádné nepřístojnosti netoleroval.

Shrnuto: Moja má vlastní mládě ve fungující rodině a chovatelé, kteří se o ni starají, jsou nejen kvalifikovaní, ale také o ni mají mimořádný zájem. Co víc bychom si pro naši Moju mohli přát?

Psáno pro Deníky VLP