„Rodičovský pár nás překvapil hned několikrát. Nejprve precizní hnízdní aktivitou a následně snesením zdravě vypadajícího vejce. Zatřetí nás ohromilo zjištění, že vejce je skutečně oplozené a nebojím se říct, že nakonec jsme užasli nad tím, že se potomka příkladně chopili a odchovali ho naprosto přirozeně. To je u řady ptačích druhů neobvyklé a v případě loríčků to platí dvojnásob,“ říká kurátor ptáků Antonín Vaidl s tím, že mládě zůstává v klidném zázemí zoologické zahrady.

Dospělý pár loríčků oranžovoprsých. Samec (nalevo) má oranžově zbarvené peří na větší ploše těla, než je tomu v případě samic (napravo). Foto Antonín Vaidl, Zoo Praha

Malý loríček oranžovoprsý se vylíhl 27. května po zhruba 20denní inkubaci. Nyní už chovatelé vědí, že jde o samce. Tento vůbec nejmenší druh loríčka chová Zoo Praha od roku 2018, kdy získala první ptáky ze specializovaného ptačího parku Walsrode v Německu. K vidění v expozici na Papouščí stezce je od roku 2022, přičemž o rok později se zde poprvé vylíhlo mládě. Druhý den však uhynulo. Aktuální přírůstek je ale ve skvělé kondici a ve věku čtyř měsíců se dá téměř považovat za odchovaný.

Malý loríček oranžovoprsý zůstává v zázemí zoologické zahrady, konkrétně v pavilonu Indonéská džungle, v jehož pralesním druhům přizpůsobené teplotě a vlhkosti prosperuje. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha

Úspěchy zaznamenává Zoo Praha také u ostatních druhů loríčků. Loríčci rudobradí osídlili zahradu už v roce 1997 a zoo se v jejich případě pyšní více než třiceti odchovy, přičemž první se zdařil v roce 2003. Rovněž loríček zlatouchý z Rákosova pavilonu je naprostou raritou: v kontinentální Evropě je aktuálně k vidění pouze v pražské zoo. Tento druh rozmnožil tým kurátora Antonína Vaidla poprvé v roce 2022.

Výhodou chovu několika druhů loríčků je navíc možnost podložení mláděte pod zkušený pár jiného druhu. V zázemí zahrady takto právě jedno mládě vyrůstá – jde o malého loríčka rudobradého s pěstouny, loríčky zlatouchými. Třeba před dvěma roky tomu ale bylo naopak, kdy se zkušení rudobradí chopili zlatouchého mláděte.

Loríčci nejsou navzdory svému českému rodovému názvu nijak blízce příbuzní se známějšími lorii. Spojuje je ale novoguinejská oblast výskytu a také způsob získávání potravy, kdy se ptáci často věší z větve hlavou dolů. Loríček oranžovoprsý je podle Mezinárodního svazu ochrany přírody veden jako druh „málo dotčený“. Důvodem je ale nejspíš nedostatek dat a pozorování z důvodu života v odlehlých pralesních oblastech.

Příklad zmíněných mezidruhových pěstounů: Samice loríčka rudobradého krmí malého loríčka zlatouchého. Ilustrační snímek je z roku 2024. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha