Kdo by si myslel, že Gulab a Shanti – o samci Mekongovi vůbec nemluvě – přejdou ze starého, již zcela nevyhovujícího Pavilonu velkých savců do nového slonince po svých, šeredně by se pletl. Nejen pro starou Gulab, ale i mladší Shanti by byl podobný výlet nemyslitelný. Jsou zvyklé chodit na procházky pouze po spodní části zoologické zahrady – a to ještě jen po některých trasách. Jejich konzervatismus je přitom takový, že stačí spadlá větev, aby na některou z cest odmítaly vstoupit. A tak pojedou ve speciálním kontejneru.

To se snadno řekne, ale stěhování našich slonů potrvá dva dny a je nezbytné předem přesně vědět, kde budou stát jeřáby, kudy bude najíždět kamion, jak upevnit lana a řetězy, jak manévrovat se slony do transportního kontejneru – a zhruba tisíc dalších věcí. Plánování přitom zdaleka nemá jen technické aspekty. Shanti a Gulab jsou na sobě doslova životně závislé a i krátké odloučení budou snášet velmi těžko. Kterou z nich tedy stěhovat jako první? Jaké budou jejich reakce? řeší teď naši slonaři.

Právě otázky spojené se zvyky a pocity slonů jsou alfou a omegou nadcházející operace. Pokud jde o samotné stěhování, bude našim chovatelům hodně nápomocen Roy se svými neocenitelnými zkušenostmi, ale to nejhorší přijde nejspíš až později. Slonice si na svůj nový domov budou muset zvykat – a jakkoli je skvělý, bude to pro ně mimořádně obtížné. Gulab prožila ve starém Pavilonu velkých savců posledních čtyřicet ze třiapadesáti let svého života a Shanti v něm pobývá od svých dvou let, kdy přišla do zoo – tedy už třicet pět roků. V našem lidském světě pro tak ohromnou změnu asi vůbec nemáme měřítka…

Ano, zatímco se samotným stěhováním nám pomůže Roy a spoustu věcí si můžeme naplánovat či dokonce nacvičit, následující dny, týdny a měsíce budou už jenom na našich slonařích, jejich znalostech a lásce ke slonům i schopnosti improvizovat. Držte jim – a nám všem – palce!

Psáno pro Deníky VLP