Trochu mne překvapuje, že si během těch čtyřiceti let naši orlosupi nezískali mnohem větší oblibu veřejnosti. Pravdou však je, že jejich předkové byli po generace podezříváni z odnášení jehňat i robátek a ani hlavní předmět jejich obživy - totiž požírání mršin velkých zvířat - nemohl budit přespříliš sympatií. Již antičtí autoři sice popsali, kterak velké kosti (a příležitostně také želvy) rozbíjejí orlosupi tak, že je pouštějí z výšky, jenže zárodek obdivu zmařil tristní omyl jednoho orlosupa ve starém Řecku. Ten se stal viníkem největší nehody v dějinách světové literatury, a to když si někdy v roce 456 nebo 455 před Krisem spletl lysou hlavu dramatika Aischyla s kamenem a z výšin na ni - s těmi nejtragičtějšími důsledky! - svrhl želvu.

S takovou rodovou zátěží by se ovšem naši orlosupi mohli rozkrájet - a celebrity z nich nebudou. Přitom když už pro nic jiného, zasloužili by si to proto, jak samec z našeho páru pečuje o mláďata orlosupů z jiných zoologických zahrad. Naši orlosupi se už nerozmnožují, a tak každý rok dostane samec druhé mládě některého cizího páru, které by jinak bylo odsouzeno k smrti (jeho sourozenec by ho zabil) - a které úspěšně odchová. Tato mláďata jsou posléze vypouštěna v Alpách a přispívají tak k návratu svého druhu do střední Evropy. Jednu, byť nevelkou, šanci pro náš orlosupí pár bych ale přece jen viděl. Začneme propagovat jejich make-up! Vážně. Orlosupi se v přírodě i v zoologických zahradách k smrti rádi natírají zvláštní červenou hlinkou, která výrazně mění jejich zbarvení. Myslím, že kdybychom na tenhle „make-up“ a jeho používání upozornili lifestylové časopisy, mohli by se naši orlosupi na stará kolena v celé české kotlině ještě pořádně proslavit!

 ORLOSUPI jsou pozoruhodní ptáci. Jde o jediné dravce, kteří se živí téměř výhradně kostmi. Dnes tito ptáci žijící v trvalých párech patří k ohroženým druhům. Je to důsledek změn krajiny i úbytku dostupných zdechlin - a také používání pesticidů. Foto © Tomáš Adamec