Po osmdesáti letech
Miroslav Bobek | 22. 03. 2011
Čtvrtek 2Za dva dny zahájíme jubilejní sezónu Zoo Praha. Až bude hezké počasí, rád bych k nám pozval i paní Niklovou. Ta mi před časem poslala fotografii z roku 1937, na níž coby zhruba desetileté děvčátko stojí u zábradlí tehdejšího výběhu vlků. A dokonce prý byla v zoo už i dříve, přibližně jako čtyřletá. Je tedy docela dobře možné, že ji navštívila právě na podzim 1931, bezprostředně po otevření, anebo hned následující rok.
Archivní fotografie od Zd. Niklové ze Smečna
V roce 1937 přišli Niklovi do zoo po pontonech přes Vltavu. Mohli však také přijet či přijít po nezpevněné cestě skrze Troju. Tato prašná či naopak rozbahněná cesta byla hlavní spojnicí pražské zoo s centrem města ještě dlouho po válce. Teprve potom se ji konečně podařilo vydláždit.
Za 80 let se změnilo skoro všechno kromě zábradlí u někdejšího výběhu vlků – a kromě obtížné dostupnosti zoo. Přitom existuje například projekt obslužné komunikace, kterou by dnes postačovalo už jen prodloužit od kanoistického areálu k jižnímu vchodu Zoo Praha (a u něj vybudovat patrové parkoviště či citlivě řešené parkovací domy). Tato jednosměrně využívaná komunikace by v návštěvnických špičkách odlehčila Trojské ulici a zrychlila i zpříjemnila cestu do zoo.
Bohužel, v Troji by někteří – byť nemnozí - nejraději viděli, aby se do zoo jezdilo přes Kralupy – anebo vůbec… (Což píši s nadsázkou, ovšem s nadsázkou menší, než bych si přál.)
A tak, pokud se nám to poštěstí, povezu paní Niklovou 80 let po její první návštěvě do naší zoo po beznadějně ucpané Trojské ulici. Jen doufám, že tato klíčová dopravní tepna alespoň už nebude rozkopaná…
Psáno pro pražskou mutaci týdeníku Sedmička
Letošní Návrat divokých koní jako by pronásledovalo deset ran egyptských. Jedna z nich postihla v kazašské stepi tři mé kolegy.
Tři snímky zachycují tři klíčové události letošního Návratu divokých koní. Pořídili je americká fotografka Ami Vitale, můj kolega ze zoo Oliver Le Que a já.
Hlavní nabídka
Sociální sítě
