V roce 1934 věnoval Vlasta Burian pražské zoo dva lachtany, kteří bavili návštěvníky snad stejně dobře jako král komiků své diváky.  Jmenovali se Hýta a Batul.

Nejspíš jsem si to jen vsugeroval, ale ten pišingr mi vůbec nechutnal. Dvakrát jsem do něj kousnul a pak ho vyhodil. Přitom na pohled nevypadal vůbec špatně. Co mě odradilo, byly údaje na krabičce. Ten moučník z nadýchaného těsta plný rozinek měl před sebou trvanlivost dlouhé řady měsíců – a to musel...

Žirafy nám dělají radost. Přicházejí od nich samé dobré zprávy.

Před lety jsem na západě Afriky viděl kočovného bylinkáře z Guineje. Seděl za improvizovaným pultíkem, na kterém měl plechovky a pytlíčky, a za ním viselo prostěradlo rozdělené černou barvou do mnoha čtverců. V každém z nich byl namalovaný nějaký symbol, aby i negramotným bylo jasné, co všechno...

V dobré knize si prý každý najde to své.

Naše pravidelná zoologická porada se chýlila ke konci.

Poštou zvolna docházejí poslední přání k novému roku. Minulý týden se mi na stole objevilo i jedno opravdu výjimečné. Je to působivý abstraktní obrázek, ve kterém převažují různé odstíny červené barvy. Jenže není jen tak natištěný na papíře. Jde o originál na plátně!

Na sklonku roku mi přišlo několik dopisů. Byly od těch pracovníků zoo, kteří už před dlouhými lety odešli do důchodu a na něž jsme si vzpomněli s novoročním přáním a s kalendářem. V jednom z dopisů stálo:

Djakhaling je nevelká vesnice ztracená v buši na východě Senegalu. Prožil jsem v ní mnoho výjimečných okamžiků a její obyvatele pokládám za své přátele.

Vsadili jsme na švába. Sice je to šváb harlekýn, ale přece jenom šváb. Navíc měří dva metry. No, aby ne, když jsme ho dali na billboardy.

Když s něčím přijde Ridley Scott, stojí to za pozornost přinejmenším proto, že má na kontě filmy jako je Vetřelec, Thelma a Louise nebo Blade Runner (ten hlavně).

„A vážně jsi sebou nic neměl?“

Restaurant pana Žohy je výhradně pro zvané. Jedině proto se o něm nepíše v novinách, neobjevuje se v turistických průvodcích a nevysílala se z něj ještě žádná kuchařská show.

Mongolský vojevůdce Čingischán v podání Omara Sharifa se na anglickém plnokrevníkovi prohání po vápencových skalách Balkánu – asi tak bych shrnul své první dojmy z klasického amerického velkofilmu, který byl natočen roku 1965 a který minulý týden uvedla ČT2.

Dnes jsem se znovu vrátil k jedné ze svých nejmilejších knih. Téměř šest let, ode dne, kdy vyšla, to dělávám pravidelně. Tu a tam začnu listovat jejími 447 tuhými stranami velkého formátu a nechávám se unášet jejich krásou i svou fantazií. Dávno mě opustil provinilý pocit něčeho nepatřičného....

V pražské zoo už od jara roku vybíráme staré mobilní telefony. Za každý od recyklační firmy Rema Systém dostáváme 10 korun, které investujeme do vybavení pro strážce pralesní rezervace Dja v Kamerunu. Nyní se zvolna blížíme k hranici deseti tisíc vybraných mobilů.

Našli jste Káču? Dříve velmi častý dotaz nyní padne už jenom občas.

Poněkud mě to znepokojuje, ale letošní Ig Nobelovy ceny – žertovné nobelovky určené největším nesmyslům a podivínům – mě nejen pobavily, ale některé práce, které jimi byly oceněny, jsem shledal přinejmenším zajímavými.

Dočetl jsem se, že v jednom obchodním řetězci se vánoční zboží začne prodávat už od října. A kdyby jen to. Mluvčí jiného řetězce na to kontroval prohlášením: „Naše společnost začala svůj prvotřídní sortiment vánočních cukrovinek nabízet již od 26. srpna!‘“ Poté ještě dodal, že...