Po celé dva roky - tedy od chvíle, kdy Shanti začala malovat - jsem počítal s tím, že jednoho dne jí uspořádáme výstavu a že její obrazy zkusíme prodat. Avšak výstava měla spíš být lehce ironickým šťouchnutím do malujících celebrit a prodej maleb aktem dobročinnosti.

A najednou je všechno jinak. Už když jsem fotografii jednoho z obrazů vystavil na facebooku, během pár minut se mi ozval zájemce, který neváhal za něj na naše sbírkové konto „Pomáháme jim přežít“ převést pětimístnou sumu. Radost z obrazu kypícího energií, jak o něm nadšeně opakoval, mu to v nejmenším nezkalilo.

Podobné výroky jsem v mnoha obměnách slyšel i na vernisáži. Shantiny obrazy její účastníky namnoze fascinovaly a probouzely v nich obdiv. Jeden z hostů, který se celý život věnuje výtvarnému umění, bez stopy nadsázky poznamenal, že dvě třetiny malířů by nic podobného nevytvořily. „Nebyla by v tom taková svoboda,“ poznamenal.