Ano, krátký přesun dvou koní Převalského z Uhříněvsi do Troje byl na počátku záchrany tohoto živočišného druhu. V tomto fascinujícím příběhu nyní dalším transportem do Mongolska – tentokrát čtyř klisen – píšeme novou kapitolu.

V neděli večer byla na Dobřejově dost nervózní atmosféra. Chovatelka paní Kardová měla obavy, aby klisny vešly z výběhu do dvorků, kde je veterinář Roman Vodička nejprve uspí a odebere jim krev a posléze – až se budou probírat – je chovatelé natlačí do přepravních boxů. Prohánět klisny po rozlehlých dobřejovských výbězích by bylo to poslední, co bychom při pevném čase odletu potřebovali!

Ráno naštěstí všechny klisny poslušně vešly na dvorky, včetně Grety, z níž jsme měli největší obavy, a jedna po druhé se ocitaly v přepravních boxech: první Xara, druhá Greta, třetí Spela a poslední Anežka. Před půl desátou byly všechny na nákladním autě; podstatně dřív, než tomu bylo loni.

První krok tedy máme za sebou. První z mnoha. A uvědomujeme si, že opět budeme potřebovat notnou dávku štěstí. Nikde není psáno, že se nám loňský úspěch podaří zopakovat. Ve chvílích kdy píšu, máme za sebou cestu do Prahy. Čeká nás překládka koní do letadla, dlouhý let se dvěma nebo třemi mezipřistáními, přistání na nezpevněné dráze v Bulganu, odbavení a vykládka, pozemní přeprava a konečně vypuštění koní. Kdykoliv se může stát cokoliv. Alespoň, že – jak mi zrovna napsal pplk. Milan Laniak – předpověď počasí pro Bulgan je výborná; nebude tedy snad nutné čekat na příznivé podmínky v Novosibirsku či v Khovdu…

V těchto chvílích jsme již na základně ve Kbelích. Odlet se blíží. Před hodinou odtud startovalo letadlo s olympioniky, směřujícími do Londýna. I pro nás je přeprava převaláků jakási olympiáda – a také máme své Zátopky a Čáslavské. Už osmdesát let.

Psáno pro deníky VLP