Krátce poté jsem ze střední Afriky poslal na svůj blog tento příspěvek:

Asi stěží si lze představit místo vzdálenější atmosféře Stavovského divadla s jeho tmavozeleným sametem a vzpomínkami na Mozarta, než je Djoum – zaprášené okresní město na okraji pralesa v africkém Kamerunu. Přesto právě v Djoumu, kde pouliční prodavačky ze svých hrnců běžně servírují opičí maso, jsem si vzpomněl na Stavovské divadlo a uvědomil si, kdo by měl být nominován na udělení jedné z příštích Cen Ď.

Když jsem se před časem v Djoumu poprvé setkal se zdejšími strážci přírody, zjistil jsem, že tito muži vedou při ochraně pralesa, goril a slonů nerovný boj s pytláky – a že zoufale postrádají základní vybavení jako jsou stany a boty.

Nyní jsem se proto do Djoumu vrátil, abych jim jménem Zoo Praha předal nezbytný materiál a techniku. Vojenské boty, v nichž bude chodit na hlídky do pralesa, obdržel i strážce Luc Akame.

Jakou to má souvislost s Cenou Ď?

Vybavení pro strážce přírody financujeme mj. z prostředků, které získáváme za staré mobilní telefony. Přinášejí nám je návštěvníci a za jeden pak inkasujeme deset korun.

Vím naprosto přesně, za kterých sedmdesát mobilů od nás dostal boty Luc Akame. Nasbírali je štamgasti v jednom výčepu až v Uničově a do Prahy nám je přivezla výčepní paní Jarmila Egerová.

Minulý týden vystoupila při předávání dalších Cen Ď na prkna Národního divadla právě paní Jarmila, aby toto ocenění převzala pro své štamgasty – a především pro sebe. Jsem rád, že jsme jí tímto způsobem mohli poděkovat nejen za to, že přesvědčila velmi mnoho lidí, aby sbírali staré mobily (kterých nám mezitím přivezla další stovky), ale také že pořádá přednášky pro školy i výstavky a vůbec se snaží pomáhat, jak jen to jde.
Děkuji Vám, paní Jarmilo! Cena Ď je u Vás ve správných rukou.

Psáno pro Deníky VLP