Úsloví o hroší kůži vychází z  představy, že hroch je chráněn čímsi jako brněním. Jistě, má tlustou kůži, která vyhovuje jeho podvojnému způsobu životu ve vodě i na souši; tato tlustá kůže je však současně citlivá a poměrně snadno zranitelná. Mylná představa o jejích vlastnostech vychází nejspíš ze skutečnosti, že v muzeích schraňované vyschlé kusy hroší kůže se vyznačují opravdu výjimečnou tvrdostí.

Zranitelnost hroší kůže kompenzuje její vysoká regenerační schopnost. Přispívá k ní i červený výměšek, který působí dojmem jako by hroch potil krev. Ve skutečnosti jde – obrazně řečeno - o přirozený opalovací krém s antibakteriálním účinkem.

Říci o někom, že má hroší kůži, by mělo tedy vyznívat jako poklona citlivému a současně vyrovnanému člověku. Jestli ovšem toto přirovnání vztahovat jen na lidi, kteří navíc dřou, až potí krev, teď vážně nevím…