Prionailurus viverrinus (LA)
| třída | savci |
| řád | šelmy |
| čeleď | kočkovití |
| rozšíření | Asie, Jižní a jihovýchodní Asie, od Indie po Jávu |
| biotop | tropické lesy + mokřady, okolí stojatých nebo pomalu tekoucích vod, mokřady včetně mangrovů |
| potrava | ryby, hlavně ryby, v menší míře jiní vodní živočichové včetně ptáků, korýšů a měkkýšů |
| rozměry | délka těla 70–86 cm, délka ocasu 25–33 cm, výška v kohoutku 38–41 cm, hmotnost 8–15 kg |
| rozmnožování | samice je březí 63 dny, počet mláďat 2–3 |
Je dvakrát větší než domácí kočka. Má svalnaté tělo, středně dlouhé nohy a olivově šedou srst s tmavou kresbou. Malé boltce jsou posazené hodně vzadu. Jejich zadní strana je černá, s kontrastní bílou skvrnou.
Říká se, že kočky nemají rády vodu. O kočce rybářské to však ani v nejmenším neplatí. Ve vodě je téměř jako doma a k životu si vybírá právě takové oblasti, kde je vodních ploch dostatek – okolí potoků či mrtvých ramen řek, zaplavované lesy, močály či porosty rákosu. Dovede výborně plavat (a umí uplavat i značné vzdálenosti) a zručně loví ryby a jiné vodní živočichy. Tlapkou čeří vodní hladinu, aby kořist přilákala, a pak ji drápy vytáhne. Jindy číhá na větvi nad vodou a doslova po hlavě se za kořistí vrhá do vody, kde ji uchopí do zubů. Tak jako velká většina kočkovitých šelem, i kočka rybářská je samotář. Den tráví v úkrytu a na lov vyráží ráno a navečer.
Protože mokřady jsou na celém světě silně poznamenány lidskou činností a kvapem jich ubývá, patří kočka rybářská mezi ohrožené druhy.
První samice přišla do pražské zoo v roce 2004 z ostravské zoo. Od té doby se v Pavilonu kočkovitých šelem vystřídalo sedm dalších zvířat. Dnes tu spatříte samce Matesa, který se narodil v roce 2004 ve srílanské zoo v Colombu (do Prahy však přišel z brněnské zoo), a samici Oruwu, narozenou v roce 2011 v Zoo Ostrava.