Tento vzácný papoušek je hlavním lákadlem pavilonu. Na první pohled se podobá arovi hycintovému, je ale zhruba o čtvrtinu menší, peří nemá tak jednotně modré a žlutá lysina u zobáku je okrouhlá, nikoliv čárkovitá.

Ara Learův byl ještě v polovině 20. století považován za druh v přírodě vyhynulý, protože jej nikdo nepozoroval více než 100 let. V roce 1978 však byl objeven ve dvou lokalitách v brazilském státě Bahía, v křovinaté suché oblasti zvané Caatinga, kde je potravně vázán na palmy licuri, jejichž plody se živí. Na rozdíl od ary hyacintového nehnízdí ve stromových dutinách, ale vyhrabává si hnízdo v pískovcových svazích.

Díky záchrannému projektu podporovanému brazilskou vládou se podařilo populaci arů Learových stabilizovat a v současnosti žije v přírodě již více než 1200 ptáků. Podle Červené knihy IUCN patří mezi ohrožené druhy. V zoologických zahradách jsou velice vzácní. Do pražské zoo se první z těchto půvabných papoušků dostali v roce 2010 poté, co byli zabaveni pašerákům, a stali se jedním z prvních a důležitých impulzů k výstavbě nového pavilonu.

Umístění v Rákosově pavilonu

Caatinga

Při pohledu do poslední vnitřní expozice v Rákosově pavilonu sice návštěvník stále ještě zůstává v Brazílii, tentokrát mu ale ukazuje docela jinou tvář. Bujný a vlhký tropický deštný les vystřídala planina zbrázděná četnými kaňony a stržemi. Příchozí se ocitá v suché oblasti zvané Caatinga (což v jazyce Tupiů znamená „světlý nebo bílý les“), která se nachází na severovýchodě země. Po většinu roku převládá sucho a horko a tomu odpovídá i ráz vegetace. Stromy se udrží jen místy na vyšších vrcholcích nebo v údolích kolem vody, a tak je krajina porostlá trnitými keři, nesčetnými kaktusy, broméliemi a trávami.

Tato na první pohled nehostinná a pichlavá krajina v sobě skrývá překvapivě pestrou škálu rostlin a živočichů, z nichž třetina patří mezi endemity. Bohužel, v důsledku přeměny krajiny v pastviny a pole jsou mnohé ptačí druhy ohrožené, ara Spixův už byl dokonce v přírodě vyhuben. Zatím tu na malém území přežívá další druh „modrého“ papouška – ara Learův.

Právě tomuto vzácnému druhu je věnována expozice o rozloze 43 m2 a výšce až šest metrů. Je vytvořena tak, aby měl návštěvník dojem, že stojí na jedné ze skalních plošin a před ním se otevírá pohled do krajiny lemovaný typicky červeně zbarvenými skálami, v nichž jsou ukryté hnízdní nory.

Kromě ary Learova obývá Caatingu drobný, kontrastně zbarvený kardinál dominikánský. Silný zobák prozradí, že jeho hlavní potravou jsou různá semena, která sbírá na zemi i na stromech či keřích. Kardinálové se často v přírodě slétávají na krmiště společně s ary Learovými, protože v jejich hejnu v otevřené krajině nacházejí ochranu před predátory.

Mohlo by vás zajímat

Heslo v Lexikonu zvířat

Návod, jak rozeznat aru Learova a aru hyacintového

Edward Lear – básník, po němž se jmenuje jeden z nejvzácnějších papoušků

Suvenýry s motivem ary Learova

Exkluzivní porcelánový hrnek

Ručně malovaná vánoční ozdoba

Originální látková taška

Bavlněné tričko pánské

Bavlněné tričko dámské

Bavlněné tričko dětské

Magnetka