Jestliže jsem minulý týden psal o samičce hrabáče kapského Pietě, která se stala nejstarším zástupcem svého druhu na světě, a to i historicky, neměl bych pominout alespoň některé další stařečky a stařenky žijící v naší zoologické zahradě.

Raději jsem o tom moc nemluvil, abych to ještě nezakřikl, a trpělivě počkal do soboty. Pak jsem šel Pietě s hrstí moučných červů blahopřát.

Když jsem byl loni s českou delegací krátce v africkém Gabonu, odnesl jsem si velký zážitek ze schůzky s tamním ministrem pro lesy, oceány, životní prostředí a klimatickou změnu Leem Whitem. Ona už jen skutečnost, že ve frankofonní středoafrické zemi se stal ministrem běloch narozený v Manchesteru,...

Zásluhou moderátorky a vstřícného publika to byla vydařená beseda. S tím šlo ovšem ruku v ruce, že jsem si pustil pusu na špacír a vyzradil jedno skryté tajemství pražské zoo.

Když všechno dobře dopadne, budou příští rok v Rezervaci Dja hned DVĚ nová gorilí mláďata.

První dvě letošní mláďata bongů horských jsem propásl – rozumí se, že jsem je neviděl v den narození –, ale to třetí bylo nedělňátko a za ním už jsem se dostal. Zastihl jsem ho ležící u nohou jeho již čtrnáctileté matky Maureen, která mě bedlivě sledovala. Všechno vypadalo v pořádku. Bohužel...

Samičce luskouna krátkoocasého Šišce bylo ve středu půl roku. Její odchov můžeme považovat za završený – a do seznamu historických úspěchů Zoo Praha zanést další položku, v tomto případě tučným písmem.

Kdykoli jsme v západním Mongolsku vypouštěli koně Převalského přepravené z Evropy, zažíval jsem pocit zadostiučinění. Jak jinak… Podobný pocit jsem však měl i minulý týden, když jsme se po půlroční přestávce vrátili na východ Mongolska, do Údolí klášterů. 

Častou otázku, které zvíře v zoo je nejoblíbenější, by šlo odbýt replikou, že pro každého nějaké jiné. To je ovšem pravda jen do určité míry. Některá zvířata jsou podstatně oblíbenější než zvířata jiná. Ovšemže nesmírně populární jsou třebas gorily. Nebo sloni. A pochopitelně také lvi,...