Když moderátorka zmínila, že při návštěvě zoo byla svědkem páření želv, jen krátce jsem to okomentoval. Ovšem poté, co zmínila, že při další návštěvě viděla páření medojedů, zareagoval jsem otázkou: „Nejste vy kukr?“

Pak už jsem musel veřejně vysvětlit, co „kukr“ znamená, byť pravda je taková, že sám žádného kukra neznám, nikdy jsem ho neviděl, a dokonce ani nevím, jestli kukři ještě existují. Vím o nich jen od starších kolegů a jednoho z nich – Jirku Kotka – jsem požádal, aby své vzpomínky na kukry sepsal.

„Termín ‚kukr‘ začali v sedmdesátých letech minulého století používat chovatelé pro návštěvníky, kterým přinášelo uspokojení sledování zvířat – většinově savců – při páření,“ zapsal Jirka. „Pro kukra bylo typické, že aby mohl naplnit svoje potřeby, měl přesně nastudováno či odpozorováno, kdy který druh přichází do říje, a v příslušném období zaujímal místo před expozicí okamžitě po otevření zoologické zahrady pro návštěvníky.“

Kukrů nebývalo mnoho, ale prý se k nim řadil i jeden z normalizačních primátorů. Měli dokonalý přehled a traduje se, jak právě na základě jejich přítomnosti chovatelé nejednou zjistili, že příslušná zvířata zrovna přicházejí do říje.

Ano, tohle všechno jsem na zmíněné besedě vyslepičil. Od toho dne začínám být na kukry tu a tam dotazován. Proto jsem se rozhodl raději o nich sám napsat. A závěrem si dovolím ještě jednou ocitovat Jirku Kotka: „Od devadesátých let již nemáme o výskytu kukrů v Zoo Praha informace. Nemyslím si ale, že vyhynuli. Spíš díky zvýšené návštěvnosti unikají pozornosti a pak, s rozvojem internetu se jim otevřely daleko širší, pohodlnější a bezpečnější možnosti uspokojování jejich libůstky.“