Pomáháme přežít českému karasovi

Karas obecný. Foto Rostislav Štefánek

Někdejší mlýnský náhon v Zoo Praha je již nějakou dobu vypuštěný a nyní se vápní. Cílem je připravit ho na vysazení některých původních ryb, zejména karase obecného. Tato zdánlivě obyčejná, ale přitom v mnoha ohledech mimořádná ryba u nás dnes patří ke kriticky ohroženým druhům. Přispět k její záchraně je cílem projektu, který jsme začali realizovat společně s Biologickým centrem Akademie věd ČR.

Karas obecný je rybou dvou tváří – či přesněji tvarů. Může být buď štíhlý, takže by ho šlo přirovnat ke kapesnímu nožíku – rybičce, anebo vysokotělý, kdy srovnání s talířem by nebyla úplně nemístná nadsázka. Tyto dvě formy karase obecného jsou známé odedávna, ale až počátkem 90. let minulého století se podařilo odhalit jejich tajemství. Ze štíhlé rybky ve vysokotělou se karas obecný začíná měnit za přítomnosti rybích predátorů, typicky štiky. Jde o tzv. indukovanou změnu morfologie, která je vyvolána chemickými signály ve vodě. Vysoké tělo karasovi obecnému sice přináší některé nevýhody, ale také jednu zásadní výhodu: Pro menší štiku je obtížné až nemožné ho uchopit a spolknout.

Karas obecný je výjimečný i tím, že dokáže přežít v zarůstajících vodách s nedostatkem či dokonce přechodnou absencí kyslíku. S tímto zdánlivě neřešitelným problémem se vypořádává přepnutím na anaerobní metabolismus. Experimentálně bylo prokázáno, že se bez kyslíku obejde až 140 dní.

Pozoruhodné adaptace karase obecného vedou k otázce, co ho může ohrozit. Ledasco — ale ze všeho nejvíc jiné, nepůvodní druhy karasů. Z nich především karas stříbřitý. Ten se s karasem obecným nejenom kříží, ale také na něm sexuálně parazituje: Spermie samců karase obecného spustí u samic karase stříbřitého vývoj zárodků, aniž by je oplodnily, a výsledkem je tudíž pouze potomstvo karasů stříbřitých. Invazní karas stříbřitý v průběhu času téměř beze zbytku vytlačil původního karase obecného z našich vod. Získat karase obecné „nekontaminované“ genetickým materiálem nepůvodních druhů je i jednou z velkých výzev našeho projektu.

Další výzvou je například to, jak zajistit, aby se do našich vod nedostali karasi stříbřití či jiní nepůvodní karasi, resp. kříženci. Proniknutí jejich jiker do strouhy spolu s vltavskou vodou zabránit dokážeme, ale na svém peří nebo v trávicím traktu by je tam mohly zavléct třeba divoké kachny…

Navzdory těmto i jiným obtížím se nám snad ještě letos podaří v někdejším mlýnském náhonu vytvořit záložní populaci karase obecného a také některých dalších našich ryb jako slunky obecné nebo piskoře pruhovaného. K dlouhé řadě našich in situ aktivit, které se odehrávají ponejvíce ve světě, se tak připojuje i jeden „rybí“ projekt probíhající přímo v areálu Zoo Praha.

Psáno pro MF Dnes