Za letošní rok mám ve svých poznámkách už hodně dlouhý seznam objevů nových živočišných druhů i dalších zoologicky významných či alespoň pozoruhodných událostí. Jedno z nejvyšších míst v něm patří Sarah Woodfin a annamitskému pruhovanému králíkovi. Opravdu mě potěšilo, že se doposud...

Justin Timberlake má svou tequillu, Dan Acroyd vodku a Marilyn Manson absint, my máme svůj likér. Jejich alkoholické nápoje mají názvy 901 Reposado, Crystal Head a Mansint, náš likér se jmenuje Sloní moč.

Před dvaceti lety jsme byli na cestě za čápy s batůžky. Krok za krokem jsme přes celou západní Evropu a severozápadní Afriku až k senegalsko-maliské hranici sledovali čápici Kristýnu. Poté jsme se ještě do Čadu vypravili za Viktorem.

Tyto fotografie jsme z Kamerunu dostali už před čtvrt rokem a od té doby jsem váhal, zda je zveřejnit. Při pohledu na ně musí snad každého obejít hrůza. Ledová, svírající hrůza. Zachycují haldu gorilího masa zabaveného pytlákům a jednoho ze strážců rezervace Dja, který ze země zvedá uříznutou gorilí paži.

Tři roky trvala jednání a přípravy. Ve středu dopoledne, shodou okolností na Den české státnosti, jsem z Gudžarátu konečně dostal zprávu, že je definitivně potvrzen čas odletu trojice lvů indických ze Zoo Sakkarbaug do Prahy. Oddechl jsem si – a současně se modlil, aby i jejich samotná přeprava...

Dlouho před vznikem zoologické zahrady existovala v Praze různá zařízení, ve kterých mohla veřejnost obdivovat divoká nebo exotická zvířata. Jedním z nich byl medvědinec v Jelením příkopě. Prezidentský medvědinec.

Dlouho jsme na něj čekali, to ano, ale nepředpokládali jsme, že by se mohlo narodit právě teď. Jeho příchod na svět nás všechny mile překvapil – a mne dvojnásob, protože jsem se zrovna vrátil z Asie. Jako by na mne počkalo. 

Mládě tapíra čabrakového!

Traduje se, že když někdy na přelomu 50. a 60. let odkryli dělníci v jedné pražské zahradě zpod nánosu listí a hlíny podivnou sochu se zvířecími rysy, úřady nevěděly, co s ní. Nabídly ji tedy zoologické zahradě.

Stále je co objevovat. I v zoo. Když jsem přírodovědce a fotografa Pavla Krásenského požádal, aby v naší zoo zdokumentoval život hmyzu, udělal jsem to s nadějí, že objeví něco zajímavého. Skutečnost ale předčila očekávání.