Má pískové zbarvení se světlým břichem, velké vzpřímené boltce a holý šupinatý ocas. Tuhé chlupy na hřbetě jsou tmavohnědé.

Foto: Pavel Brandl, Zoo Praha

Zajímavosti

BODLINAKTY OBECNĚ: Bodlinatky, dříve známé jako myši bodlinaté, dostaly jméno podle tuhých štětinovitých chlupů na hřbetě, tvořících jakési bodliny. Jsou to pospolití myšovití hlodavci, kteří žijí v různě početných koloniích. Obývají suchá stanoviště typu pouští a polopouští, některé druhy se zdržují i v blízkosti člověka. Živí se semeny i dalšími částmi rostlin, především ale bezobratlými a někdy i zdechlinami. Samice rodí několikrát ročně poměrně dobře vyvinutá mláďata, která jsou na rozdíl od jiných myších mláďat již při narození osrstěná, poměrně veliká, a dovedou se aktivně pohybovat a následovat matku – ke známým myším „holátkům“ mají tedy daleko. Bodlinatky většinou nestaví hnízdo vůbec nebo jen málo důkladné, ze suché trávy. Mláďata zůstávají v prvních dnech ukrytá a u některých druhů je kojí kromě matky i jiné samice z kolonie. Domovinou bodlinatek je Afrika, západní Asie a Středomoří, kam však byly zřejmě zavlečeny. V rámci areálu vytvářejí mnoho typů a jejich systematika je zatím neustálená.  BODLINATKA TURECKÁ: od jiných druhů bodlinatek se způsobem života neliší. Obývá pouze několikakilometrový pás na jihovýchodním pobřeží Turecka, kde nastal v posledních letech intenzivní rozvoj turistické infrastruktury. Proto panují obavy o její budoucnost. Do evropských zoo se tato bodlinatka dostala prostřednictvím jediné březí samice, odchycené v přírodě. Později se podařilo získat z přírody i další jedince, takže se genetická základna rozšířila. Je aktivní hlavně v noci, žije ve skupinách a na péči o dobře vyvinutá mláďata se podílejí i jiné samice. O životě této bodlinatky máme zatím málo údajů.

Chov v Zoo Praha

Do evropských zoo se tato bodlinatka dostala prostřednictvím jediné březí samice, odchycené v přírodě. V pražské zoo ji chováme od roku 1999, první jedinci přišli přímo z Turecka.