Kůň Převalského – ohrožení a záchrana

Kůň Převalského

Zoo Praha  |  14. 10. 2021


Před desetiletími byl kůň Převalského v přírodě vyhuben. Díky chovu v lidské péči se však podařilo druh zachránit a jednou z hlavních institucí, která se o to zasloužila, je Zoo Praha, která chová tyto vzácné koně již od roku 1932.

Koně Převalského na lokalitě Takhin tal v Přísně chráněné oblasti Velká Gobi B. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Kůň Převalského je posledním žijícím druhem divokého koně. Pro moderní vědu byl objeven a popsán teprve ve druhé polovině 19. století. Již v té době však zřejmě nebyl ve své domovině příliš početný. Za jeho úbytkem sehrál roli patrně lov a konkurence hospodářských zvířat o pastvu i vodní zdroje. K dalším faktorům se přidalo i křížení s domácími koňmi, narušení prostředí těžbou nebo ozbrojenými konflikty. O vývoji jeho populace v přírodě je obecně málo informací už jen proto, že jej nikdo nezkoumal až do roku 1947, kdy bylo pozorováno několik skupinek. Ještě v roce 1967 bylo hlášeno pozorování harémové skupinky, ale o dva roky později byl zaznamenán již jen jediný hřebec, který byl také posledním pozorovaným koněm Převalského ve volné přírodě.

 

Kůň Převalského – příčiny ohrožení

1. historické příčiny, které vedly až k vyhynutí koně Převalského ve volné přírodě:
- lov a konkurence hospodářských zvířat
- narušení prostředí vinou těžby nerostného bohatství
- křížení s domácími koňmi
- politické a kulturní změny v Mongolsku
- klimatická změna

2. potencionální hrozby pro reintrodukované populace:
- nevhodný ochranářský management chráněných oblastí
- inbreeding
- kompetice s pastevci a jejich zvířaty
- křížení s domácími koňmi

3. přirozená rizika:
- dzud – tvrdá mongolská zima oslabuje populace, jejichž početnost stále nezaručuje stabilní
existenci druhu v přírodě
- nemoci

 

Chov v lidské péči a návrat do přírody

Nadějí na záchranu koně Převalského se stal chov v lidské péči. Do roku 1902 se do zoologických zahrad dostalo padesát čtyři koní Převalského, ale pouhých dvanáct z nich mělo potomky. V roce 1946 se v Mongolsku podařilo odchytit ještě jednu klisnu. Současná celosvětová populace koní Převalského tak pochází z pouhých třinácti jedinců!

První tři koně Převalského se do Československa dostali v roce 1921 a v Zoo Praha se objevili již rok po jejím otevření. Od října 1932 se tak datuje souvislý chov koní, který nepřerušila ani druhá světová válka. Pražská linie chovu tak existuje již sto let. V roce 1959 se v Zoo Praha uskutečnila první mezinárodní konference zabývající se ochranou koní Převalského, mezi jejíž výstupy patřilo i založení Mezinárodní plemenné knihy, dodnes vedené Zoo Praha. S rostoucí populací v lidské péči bylo možné začít koně vracet do své původní domoviny v Mongolsku, kde byly spuštěny dva reintrodukční projekty v roce 1992 a do kterých se Zoo Praha zapojila poskytnutím několika koní.

Vůbec první převaláci v Zoo Praha, Ali a Minka. Archiv Zoo Praha

Zásadním zlomem pro další rozvoj aktivit Zoo Praha na in situ ochraně koní Převalského byl rok 2010, kdy v důsledku silné zimy v oblasti Velká Gobi B v jihozápadním Mongolsku se místní populace propadla přibližně o dvě třetiny původních stavů. Reakcí Zoo Praha bylo spuštění projektu Návrat divokých koní, reintrodukčního projektu do jehož čela se historicky poprvé postavila zoologická zahrada. Do té doby byly přesuny koní organizovány soukromými nadacemi či nevládními organizacemi.

Od prvního mláděte narozeného v Zoo Praha v roce 1934 zde přišlo na svět již více než 230 hříbat. Světová populace koní Převalského dnes čítá kolem 2 000 jedinců v lidské péči a několik set v přísně chráněných rezervacích v Mongolsku a Číně, kam byli zpětně vypuštěni. V roce 2008 tak byl kůň Převalského v rámci Červeného seznamu IUCN přeřazen z kategorie „vyhuben v přírodě“ (EW) do kategorie „kriticky ohrožený“ (CR) a v roce 2011 do kategorie „ohrožený“ (E).

 

Foto: Evžen Kůs, Zoo Praha