Pohledem ředitele

Ornitologové z Phillipova ostrova nás upozornili, ať se pořádně ustrojíme, ale pak nám kromě přístrojů pro noční vidění stejně dali ještě tlusté námořnické pláštěnky. Usadili jsme se na pláži a – stále prokřehlejší od ledového větru – jsme s nastupujícím soumrakem sledovali tučňáky...
Zhruba deset volavek přeletovalo kolem skalního srázu pod Zakázankou či posedávalo v korunách akátů. Tu a tam se ozvaly svými pronikavými hlasy. Nic výjimečného. Některé však přinášely v zobácích klacky a zaplétaly je do svých hnízd. Několik párů volně žijících volavek se rozhodlo hnízdit přímo v zoo.
Utracení mladého žirafího samce Mariuse v kodaňské zoo vzedmulo vlny emocí, ale také poukázalo na úskalí chovu divokých zvířat v lidské péči i na zásadní rozdílnosti ve vnímání toho, co je správné a co je přirozené.
Jocelyne, pracovník našeho kamerunského projektu Toulavý autobus, mě požádal o služební motocykl. Vzhledem k tomu, že šlo o investici s návratností šest měsíců, souhlasil jsem. Přesto byl v celé věci jeden háček.