Pohledem ředitele

Veškeré úsilí směřovalo k sobotě. Úsilí ne týdnů nebo měsíců, ale řady let. V sobotu jsme otevřeli nejprve Údolí slonů a poté i Pavilon hrochů. Dvě jedinečné expozice, kterými Zoo Praha vstupuje do nové etapy svého vývoje.
Navlečení do černých obleků jsme uvnitř obchodu se suvenýry v rozpálené metropoli Srí Lanky působili poněkud nepatřičně. Z pohledu prodavačů však jistě i velmi mohovitě. Asi by je zklamalo, kdyby věděli, že jsme si k nim jen odskočili mezi dvěma jednáními a že jediné, co chceme koupit, jsou...
Přesně si vzpomínám, kdy jsem udělal první snímky digitálním fotoaparátem, ale nedokážu si už vybavit, kdy jsem poprvé fotografoval mobilním telefonem. Vypůjčený digitál jsem bral jako něco, co změní – ne, už začalo měnit! – přístup k fotografování a k fotografii, zato fotoaparát v mobilu...
Na počátku 70. let vznikl generel Zoo Praha, který počítal mimo jiné s vybudováním delfinária. Přestože si tehdejší ředitel Zdeněk Veselovský delfíny skákavé velice přál, postavil se k jeho stavbě odmítavě. Nevěřil, že lze pro delfíny vytvořit odpovídající podmínky.
Radujme se! Kamba přežila. Ale nezakřikněme to, ještě mohou přijít komplikace.
Přišel jsem příliš pozdě. Ohromné prostory zely prázdnotou. Tedy - téměř. Tu a tam přece jen něco zbylo. Kartóny s masivními porcelánovými šálky, které kdysi dominovaly v provozovnách socialistických pohostinství a vaříval se do nich turek. Velká balení sklínek, jež – myslím – sloužívaly...
Slůně se jednom okamžiku sesunulo zadníma nohama na zem, ale vzápětí stálo opět na všech čtyřech. A znovu… Matka se ho dotýkala chobotem a pomáhala mu. Pavilonem se neslo vysoké pískání, jaké by od slonů sotva kdo čekal. Snažil jsem se fotografovat, ale ruce se mi třásly. Uplynulo jen několik málo...
Občas se vracím k šestisvazkové Druhé světové válce od Winstona Churchilla. Na těchto pamětech, které byly svého času oceněny i Nobelovou cenou za literaturu, mě ze všeho nejvíc fascinuje neuvěřitelná nezdolnost jejich autora. Především první svazky Druhé světové války by se mohly stát přímo...
U první sošky jsem se dostal na šestinu požadované ceny. U druhé na osminu. Z bazaru v kamerunském Yaoundé jsem odcházel s hlavou hrdě vztyčenou, i když bylo jasné, že ani tak jsem nad trhovci nevyhrál.
Jedna z našich vzácných jihoamerických „ještěrek“, dracéna guayanská, si pochutnávala na hlemýždích; jejich ulity jen křoupaly. Přihlížející kluk to intenzívně prožíval: „Neee, nejez je, nezabíjej je! Co ti udělali!? Neee!“