Jsem si jist, že o otevření nového slonince bychom dnes ještě snili, kdyby jeho stavbu finančním příspěvkem nepodpořilo na pětadvacet tisíc příznivců naší zoologické zahrady.

Ostatně ani samotná Zoo Praha by ve své dnešní podobě zcela jistě neexistovala, kdyby pozemky, na nichž se dnes rozkládá, před devadesáti lety nevěnoval československému státu trojský velkostatkář Alois Svoboda (1852-1929) – a to s vědomím, že „místo po levé straně zámečku, směrem od řeky“ by mohlo být využito právě k vybudování zoologické zahrady.

Všem, kdo se o pražskou zoo zasloužili a kdo nám pomáhají, jsme hluboce vděčni. Abychom svůj dluh alespoň zčásti splatili, otevřeli jsme v sobotu – jako každý rok touto dobou – zdarma brány Zoo Praha všem jejím sponzorům a adoptivním rodičům zvířat. Přispěvatelům na nový sloninec jsme v tutéž sobotu poprvé – dlouho před oficiálním otevřením – umožnili prohlédnout si jeho interiéry. A jen pár metrů od plakety, připomínající Aloise Svobodu, jsme před polednem udělovali naše ocenění: Malého, Divokého a Velkého Richarda.

Nejvýznamnější z těchto cen – Velký Richard - připadla in memoriam mecenáši, který se s velkostatkářem Aloisem Svobodou a s nemnoha dalšími osobnostmi bezpochyby zapíše do historie naší zoologické zahrady nesmazatelným písmem.

Zapálený chovatel exotického ptactva pan Stanislav Rákos (1931-2012) krátce před svou smrtí odkázal veškerý majetek Zoo Praha. A co víc, při našem – bohužel jediném - setkání se s nesmírnou velkorysostí na místě rozhodl, že nám obratem převede prostředky na vybudování nové, rozsáhlé Expozice exotického ptactva. Vzápětí tak učinil a nyní již známe podobu připravované expozice.

Děkuji všem našim mecenášům – ale jmenovitě dnes poděkuji pouze panu Stanislavu Rákosovi a jeho manželce, která jej v jeho rozhodnutí plně podporovala.

Za Zoo Praha, její pracovníky i návštěvníky – děkuji Vám!