Byli jsme opravdu první?

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  19. 08. 2019


„29. března snesla samička kondora amerického ve velké ptačí voliéře vejce,“ informoval na jaře 1937 ze Zoo Praha denní tisk. „Zrození kondořího mláděte bylo by světovou senzací, neboť v zoologických zahradách se dosud žádný kondor nevylíhl.“

Fotografie kondořího samce s mládětem, která ilustrovala článek prof. Jiřího Jandy o úspěšném odchovu. Fotografie kondořího samce s mládětem, která ilustrovala článek prof. Jiřího Jandy o úspěšném odchovu.

Mládě kondora „amerického“ – v dnešní terminologii andského – se vyklubalo 31. května 1937. Zoo Praha hned v prvních letech své existence rozmnožila největšího dravého ptáka světa! A to jako úplně první!

Několik dnů po vylíhnutí mláděte noviny s hrdostí psaly, že „podaří-li se mladého kondora zachovati i nadále na živu, přijedou se na něj podívat i zahraniční odborníci“. Podařilo se, dokonce bez lidského zásahu. Nevím, zda pak nějací odborníci skutečně přijeli, avšak český tisk po následující měsíce, ba léta, poctivě informoval, že mladému kondorovi „daří se báječně“.

Odchovem kondora andského – navíc odchovem přirozeným, který je mnohem cennější než umělý – se pyšníme dodnes. V logu Zoo Praha jej symbolizuje červená ptačí stopa. Byli jsme ale opravdu první na světě? Je pravda to, co vytrvale opakovala tehdejší média a co opakujeme také my? Mnoho mýtů spojených s historií zoo při podrobnějším zkoumání již padlo… A význam odchovu kondora andského by byl přece ohromný i v případě, že by nebyl spojen s absolutním prvenstvím.

A tak jsem se za pomoci kolegů pustil do pátrání.

Poměrně rychle jsem se dopracoval k poznatku, že ve Spojených státech se první odchov kondora andského podařil v roce 1942, pět let po Praze. S Evropou to bylo mnohem složitější. Nejprve se mi z historických záznamů vynořilo kondoří mládě vylíhlé v Amsterdamu v roce 1939, dva roky po Praze. Poté jsem nalezl informaci o údajném vylíhnutí kondora andského v londýnské zoo, a to z vejce, které vyseděla domácí slepice. Stalo se tak prý již roku 1846! Toto mládě – pokud je informace o něm vůbec pravdivá – ovšem brzo uhynulo, a nelze jej proto považovat za úspěšný odchov.

Už už jsem začínal věřit, že nám skutečně patří naprosté světové prvenství. Pak jsem ale v odborném tisku narazil na zmínku publikovanou v 80. letech minulého století. Uváděla, že kondor andský byl již v roce 1925 odchován v Berlíně! Tuto zmínku se mi později podařilo potvrdit a také doplnit o pár dalších podrobností. Ani z nich bohužel nevyplývá, zda šlo o přirozený odchov jako v Praze. Berlínští kolegové se však domnívají, že ano.

Absolutní prvenství tedy nemůžeme upřít Berlínu. Tomu asi patří i primát v přirozeném odchovu. Pochopitelně mě to mrzí… Jenže lépe než opakovat domněnku, která může být mylná, je prověřit ji.

Dvacet let po úspěšném odchovu kondora andského – v roce 1957 – byla v Zoo Praha odhalena jeho socha (dnes shlíží na spodní čast areálu ze Zakázanky). Kondor samotný žil v Praze do roku 1942. Pak byl prodán do Lipska a odtamtud se roku 1959 odstěhoval do katovické zoo. V ní žil dalších 42 let. Uhynul 14. prosince 2001 ve věku 64 let, 6 měsíců a 14 dnů.

Psáno pro MF Dnes


Ovíječ skvrnitý. Foto Miroslav Bobek

Prý to celé vzniklo tak, že když Holanďané začali na Jávě s pěstováním kávovníku a vcelku pochopitelně nepřáli polnímu pychu, pražili si místní obyvatelé kávová zrnka, která prošla trávicím traktem ovíječů skvrnitých....

Zleva Konni, Granola a v pozadí Victoria II. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

V Astaně bylo minulý týden setrvale pod nulou. Na tom však příliš nezáleželo, protože skoro celý náš čtyřdenní pobyt jsme tam strávili na schůzkách a jednáních.




Přihlášení k newsletteru