Tenhle sloupek píši v letadle, kde letušky zrovna rozdaly bonbóny ve tvaru srdce a přáníčka. Happy Valentine‘s Day!

Loučení bývá těžké. Většinou však k němu bývají silné důvody – i když třeba na první pohled nemusejí být příliš patrné.

Ganbátar mi podal klíčky od svého landcruiseru. Studna je sice blízko, ale bude lepší, když k ní v tom mrazu pojedu autem.

Suchou silnici vystřídala ledovka a okna v autě začala pozvolna namrzat. Jasné znamení, že i podle mongolských měřítek je venku celkem zima. Nějakých mínus třicet. Přesto náš mongolský spolupracovník Ganbátar, ředitel zvláště chráněné oblasti Gobi B, zpoza volantu už podruhé zopakoval, že...

Když se Per Johansson jedné větrné a deštivé noci vracel do svého domu ve švédském Särӧ, uslyšel od sousedů zvláštní zvuky. Pojaly ho obavy a šel zjistit, co se děje. Ke svému překvapení spatřil v koruně nevelké jabloně zamotaného losa. Chudák los to přehnal se zkvašenými jablky a byl opilý jak Dán.

Ohlásil jsem, že už jsou ve vzduchu. Ale nebyli. Stávka Lufthansy je zdržela v Tokiu. Až 2. prosince jsme je konečně viděli na vlastní oči u nás v zoo.  Sedm varanovců bornejských.

Babička mi říkávala, ať dávám pozor, jestli v trsu banánů není pavouk nebo jiná nebezpečná havěť. Odehrávalo se to vždycky před Vánoci, protože jindy banány nebyly, a jako malý jsem tyhle rady bral hodně vážně, zatímco později jsem se nad nimi jen usmíval. Během adventu si však na ně tu a tam vzpomenu dodneška.

Je jenom jedna těžší otázka, než které ze zvířat v zoo mám nejraději. Ta úplně nejtěžší zní: Které z vašich zvířat je nejcennější?

Neměl jsem pravdu, když jsem ochránci přírody Manfredovi nevěřil. Deset let jsem pochyboval, že jeho snaha zavést na hranicích biosférické rezervace Dja v Kamerunu pěstování kakaovníku přinese výsledek. Dlužím mu omluvu. „Plantáž“, kterou mi ukázal, mě usvědčila z omylu. Kakaovníky jsou...