Naši čtyři trojští kvakoši to změnili. Už první z nich, který vyhnízdil na stromě nad expozicí chápanů, nás velice překvapil. Jeden srpnový den byl ještě v Praze, ale druhý den už se nacházel u italských Benátek. Znamenalo to, že během noci uletěl více než pět set kilometrů! A to byl teprve začátek. Vzápětí pokračoval přes Sardinii do Alžírska a potom při přeletu Sahary zdolal během čtyřiadvaceti hodin bezmála tisíc kilometrů. Celá cesta z Troji do zimoviště v Mali, která měřila zhruba čtyři a půl tisíce kilometrů, mu trvala jenom pět nocí a dnů…

Další dva označení kvakoši postupovali později dokonce ještě rychleji. Jeden z nich doletěl do Nigérie a jeden rovněž do Mali, kde krátce pobýval dokonce i pouhopouhých sedm kilometrů od prvního z našich „nočních hrdinů“. Vzhledem ke vzdálenosti, kterou uletěli z Troji, to snad ani nemohla být náhoda.

Konečně čtvrtý z trojských kvakošů se rozhodl přepsat ornitologickou literaturu a odletěl zimovat do Perského zálivu.

Zkrátka překvapení za překvapením! Nyní s rostoucím napětím čekáme, až se naši „noční hrdinové“ v následujících týdnech vydají na cestu domů. Budou již jen tři, jeden byl patrně zabit v Mali. Snad ti zbývající doletí do Čech v pořádku a odhalí nám přitom další tajemství svého života… Dalo by se například očekávat, že poletí ještě rychleji, než letěli do zimovišť. V každém případě budeme mít možnost sledovat jako pod lupou jeden z nejvíce fascinujících přírodních dějů, který nám jinak zůstává z největší části skryt.

Psáno pro víkendovou MF Dnes