Tento skandál nyní vyšetřuje EAZA (Evropské asociace zoo a akvárií). Rozhodně by však neměl zpochybnit oprávněnost práce se slony v tzv. přímém kontaktu, při němž se používají právě zmíněné „železné háky“, správně ankusy. Jeden z kolegů se mě už ptal, zda bychom během dnešní oslavy prvních narozenin našeho slůněte Maxe neměli cvičení, které se bez ankusů neobejde, raději omezit či přímo zrušit. Odpověděl jsem mu, že neměli.

Od 90. let, kdy při práci se slony došlo k sérii smrtelných nehod, postupně přibývá zoologických zahrad, které je drží v tzv. chráněném kontaktu. To znamená, že mezi slonem a chovatelem je vždy nějaká bariéra. Chovatel je tak – alespoň teoreticky – vždy v bezpečí. Jenže také není možné provádět některá vyšetření a důležité léčebné zákroky anebo řešit problematické situace.

To v přímém kontaktu naopak možné je. Aby však chovatelé mohli mezi slony chodit, musí si u nich získat velký respekt. I roční Max, který váží „jen“ čtyři sta kilogramů, by při pokusu o vzájemné měření sil svého chovatele snadno vážně poranil či zabil. A pro získání a udržení tohoto respektu je nutné se slony pracovat, cvičit. Ankus je při tom prodlouženou rukou chovatele a pomáhá mu omezit nevýhodu nepoměrně menší velikosti a síly.

Na správném užití ankusů proto ani jinak velmi přísná EAZA nevidí nic špatného. A proto také není důvod, proč bychom naše dnešní cvičení se slony měli omezovat nebo dokonce rušit.

Ostatně, bez toho, že by naši chovatelé – podotýkám, že za použití ankusů – necvičili s Maxovou matkou Janitou, nemohli by před rokem asistovat u jejího porodu. Tehdy v nejkritičtějším okamžiku, kdy Janita zmatená bolestí a překvapením své právě narozené mládě bezprostředně ohrožovala, odtáhli Maxe z jejího dosahu. Nebýt toho, Maxovy první narozeniny bychom dnes neslavili.

Psáno pro víkendové vydání MF Dnes