Červená, modrá, zelená a žlutá

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  04. 05. 2015


Přesně před 126 lety, 11. května 1889, u nás vznikla první značená turistická trasa. Vedla „po červené“ ze Štěchovic ke Svatojánským proudům a vznikla zásluhou označovacího družstva s architektem Vratislavem Pasovským v čele. Stejně jako cokoli jiného i tato turistická trasa měla své předchůdce a mohli bychom diskutovat o tom, zda prvenství nepřipsat trase kolem Radhoště, která vznikla o pět let dřív. Faktem však je, že červená trasa ze Štěchovic již využívala prakticky stejných značek, jaké známe dnes a které v červené, modré, zelené a žluté barvě protkávají naši republiku na neuvěřitelných 42 456 kilometrech cest!

Ve filmu Slavnosti sněženek jsou značkaři, obnovující jednu z toho nespočtu značených tras, zachyceni jako podivíni a možná ještě vděčnějším objektem by v tomto ohledu mohla být první „označovací“ družstva – tvořilo je tři až šest členů doprovázených pomocníky, kteří proklestili místo pro značku a značkaři ji pak jen odborně namalovali –, avšak pravdou je, že za práci minulých i současných značkařů bychom měli být naopak vděčni. Velmi vděčni. V délce, hustotě a kvalitě značených tras nemohou České republice konkurovat ani turisticky vyspělé Německo či Rakousko a kupříkladu v Anglii bloudí turisté s promoklými mapami v rukou anebo brejlí do GPS navigací, případně mobilních telefonů.

Ze zmíněné Anglie mám osobní zkušenost a jsem od té doby za turistické značky ještě vděčnější. Neumím si bez putování po červeně, modře, zeleně a žlutě značených cestách představit jaro, ani podzim, a už vůbec ne léto. Značené trasy nás zavedly na krásná místa – a ovšem také do míst, kde krása české krajiny již podlehla stavebním či jiným záměrům. Je příznačné, že první červeně značená trasa dávno zanikla pod hladinou Štěchovické přehrady, ale vždycky si říkám, že nebýt turistických cest a turistiky jako takové, vypadala by naše vlast mnohem hůř. Díky poznávání krajiny – bez turistického značení sotva představitelného – se k ní snad přece jen dokážeme chovat poněkud ohleduplněji. Buďme proto vděčni architektu Pasovskému a neméně i všem jeho následovníkům!


Vyfotografovat hroznýška tatarského byla výzva: okamžitě mizel v písku. Foto Miroslav Bobek

Bájný olgoj chorchoj má připomínat střevo naplněné krví. Píše se o něm také jako o písečném červu. Obojí je ostatně obsaženo v jeho mongolském jménu: „olgoj“ znamená tlusté střevo a „chorchoj“ červa. Těmto...

Ovíječ skvrnitý. Foto Miroslav Bobek

Prý to celé vzniklo tak, že když Holanďané začali na Jávě s pěstováním kávovníku a vcelku pochopitelně nepřáli polnímu pychu, pražili si místní obyvatelé kávová zrnka, která prošla trávicím traktem ovíječů skvrnitých....




Přihlášení k newsletteru