V čele pražské zoo je už přes dva roky. Pokořil starý návštěvnický rekord, otevře nový sloninec a vypadá to, že se mu daří. Ostatně on si to tak nějak už před svým nástupem myslel. Ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek.
PŘÍMO K VĚCI s Barborou Tachecí

* Když jste před dvěma lety na šéfovskou židli v pražské zoo nastupoval, vypadal jste velmi sebevědomě. To sebevědomí vám vydrželo?
Asi bych sem nešel, kdyby mi nevydrželo. (smích)

* Nenastal ani jeden moment, kdy jste během těch dvou let o sobě zapochyboval?
Samozřejmě, že nastal. Ale to si člověk nechává pro sebe. Stejně jako momenty, kdy si říkáte, jestli vám to stojí za to. Na druhou stranu stále platí, že zoo je úžasná.

* Co pro vás bylo zatím v pražské zoo nejtěžší?
To, že se schází příliš mnoho věcí najednou a že je třeba taky umět odmítat. Například některé návrhy na projekty pro zoo, které nejsou tak zajímavé.

* V rozhovoru těsně po svém zvolení jste řekl, že to nejhorší máte teprve před sebou. Teď už to máte za sebou?
Kdybych si to řekl, tak bych se dostával do velmi nebezpečné situace. Člověk by si měl pořád říkat, že to nejtěžší ho teprve čeká. Neříkám, že za sebou mám jen to snadné, to určitě ne, ale nerad bych podlehl pocitu, že mě čeká už jen procházka růžovým sadem.

* Co je vaším spouštěčem stresu?
Třeba zklamání z nějakého člověka.

* Kolik lidí vás zklamalo?
Naštěstí v zoo velmi málo. Spočítal bych je na prstech jedné ruky.

* Chtěl jste při svém nástupu obměnit asi deset lidí, nebylo jich nakonec odejito mnohem víc?
Tak samozřejmě, že lidí se vystřídalo víc, na některých postech je vysoká fluktuace a taky máme spoustu mateřských. Ale pokud jde o obměny z mé iniciativy, tak jich asi opravdu víc nebylo a týkalo se to vedoucích pracovníků.

* Existuje dnes ve vedení aspoň jeden člověk, kterého jste si nechal po Petru Fejkovi?
Z náměstků se vyměnili už všichni, ale jednoho jsem si chtěl nechat a on odešel sám. I když zůstal dlouho, ale pak potřeboval volné víkendy.

* Nenechám sebou „vorat“, řekl jste mi před dvěma lety těsně po svém nástupu do čela pražské zoo. Měl někdo ty ambice?
Určitě takové pokusy byly, třeba z podnikatelských kruhů. Leč jejich představa, že vyhovím některým věcem, které by pro zoo nebyly výhodné, byla velmi mylná. Příklad: v zoo jsme dělali soutěž na službu, tu službu chtěly provozovat tři firmy. Dvě spolu dlouhodobě spolupracovaly, měly rozdělený trh a tu třetí nechtěly nechat se prosadit. Právě ta ale díky nejlepší nabídce vyhrála. Ze strany těch, kdo nevyhráli, pak byl veliký tlak na zrušení soutěže a na to, abychom zakázku dali firmě, která takříkajíc „vyhrát měla“. Začaly stížnosti, pomluvy, vydírání mediálním tlakem. Naše argumenty naštěstí byly natolik silné, že z toho nešlo nic udělat.

* Stavby v zoo jsou ale těžší kalibr, ne?
Tu největší, nový sloninec, si řídí pražský odbor městského investora. Zoo sama dělá jen menší projekty v objemu do desítek milionů.

* Pražští radní jsou ti, kteří rozhodují o dotacích do pražské zoo. Odtamtud žádná ambice s vámi „vorat“ nepřišla?
Ne. Zoo vždycky patřila pod jednoho radního a tam jsem skutečně žádný nátlak nezaznamenal.

* Nikdy vás žádný radní netlačil do kroku, do něhož se vám nechtělo?
Ale jistěže jsme se třeba v něčem neshodli.

* Hádáte se s nimi někdy?
Někdy dochází ke sporům či k nedorozuměním. Jako všude, kde se něco dělá.

* Oč naposledy?
To je interní věc.

* Ne tak úplně. Radní vychází z voleb a rozhodují o našich penězích.
Třeba já za podstatné pokládám vyřešení příjezdu k zoo a parkování. A myslím, že jsme tady mohli být dál.

* Dotklo se vás hodně snížení provozních nákladů?
Pro nás je hlavní, že město investovalo do slonince. V provozních penězích došlo ke snížení dvakrát pět procent a vzhledem k tomu, že jsme soběstační z více než sedmdesáti procent - nejvíc ze všech zoo - nebyla to taková rána.

* Protože to zalepí plánované zvýšení vstupného?
Ano.

* Užil jste si svoji porci kritiky za to, že v době krize investujete stovky milionů do slonince - je na té kritice trochu pravdy?
Nejvýraznější hlasy kritiky zazněly v době, kdy už byl sloninec rozestavěný. Takovou stavbu zastavit a zakonzervovat by bylo nesrovnatelně dražší. Navíc pražská zoo je nejnavštěvovanějším turistickým cílem v České republice a musí pořád přinášet něco nového, aby to tak zůstalo. Ale především: ti sloni prostě nový prostor potřebovali.

* Odrazily se všechny dosavadní změny na počtu lidí, kteří do zoo chodí?
Víte, bylo by namyšlené říct: ano, udělal jsem změny a dosáhli jsme návštěvnického rekordu. (smích) Což se stalo: 1 371 000 bylo loni. Před mým nástupem bylo maximum 1 296 000.

* Tak já napíšu, že jste to říkal skromně. Tendr na vaše nové logo vyhrála americká firma - vážně tady v Česku nebyl nikdo, kdo…
My jsme oslovili do tendru i českou firmu. Ale dosavadní zkušenosti tomu nenahrávaly. Navíc vzhledem k množství zdejších soudních sporů o autorská práva je tady prostředí značně nejisté.

* Už jste zveřejnil, že samotné nové logo vás přišlo na víc než milion, na kolik vyjde jeho implementace?
Budu to tlačit dolů tím, že nějaký čas pojedou obě loga simultánně. Třeba trička se starým logem se doprodají a teprve potom se dají na pult ta nová. Celé by to mělo vyjít v částkách řádově stovek tisíc, což na velikou firmu, jakou je pražská zoo, není nijak vysoké číslo.

* Nové logo vyobrazuje otisk končetin mloka, lvice, ptáka, varana a koně Převalského. Nevadí, že nikdo nemusí ty stopy poznat?
Nemyslím, že v dobrém logu musí být na první pohled patrné, co tam je. Vezměte si Škodovku s okřídleným šípem, o kterém jsem si celý život myslel, že je to indián. Vemte si Orion, Nike… Vezměte si kterékoliv logo. U našeho loga stačí, že vidíte stopy a ty jsou zvířecí.

* Proč je kamer u zvířat méně, než jste plánoval?
Děláme spíš jednorázové přenosy, třeba líhnutí varanů nebo narození žirafy. Ale jinak přímé přenosy už vnímám trochu ambivalentně, zejména u těch goril. Vzniká pak taková zvláštní atmosféra mezi skalními fanoušky, na jejich chování v pavilonu jsou i stížnosti.

* Jak se chovají?
(smích) Ten zájem o ta zvířata je až příliš velký, třeba tráví v pavilonu hodiny a hodiny a ostatní návštěvníci se k nim pořádně nedostanou.

* Rozjel jste velkou kampaň Seznamte se, kde veřejnosti představujete některá zvířata podle jejich skutečných jmen. Pamatujete si je?
Žirafa Nora, gorila Bikira, varanice Aranka, štětkoun Morris, lední medvědice Bora, slonice Shanti…

* Počkejte, nechtěla jsem vás zkoušet.
Kdybych vám to neodrecitoval, hned byste mě do toho hnala. Tak jsem si to odbyl rovnou, protože vás znám.

* Jak často si sám procházíte zahradu?
Mám rád podvečery. Jednou, někdy dvakrát týdně. Podle času a nálady.

* Jaký jste šéf? Emocionální, nebo umíte z rozhodování smutné oči zvířat i lidí eliminovat?
Víc to první. Ale při všech těch emocích umím počítat.

* Jak se převáží slon?
Na kamionu. V transportním boxu, přijede na to jeden Angličan.

* Na kolik taková přeprava jednoho slona do nového slonince přijde?
Myslím, že na celou tu akci je rozpočet sto padesát tisíc. Na tři slony, aby bylo jasno. Mělo by být hotovo do konce dubna.

* Ještě by k vám měly v květnu dorazit dvě slonice z Holandska - kolik stojí slonice?
Tyto slonice nestojí s výjimkou přepravy nic, protože je to v rámci evropského záchovného programu.

* EU?
Ne, EU bych do toho netahal. Je to v rámci spolupráce zoologických zahrad. Kdybyste ale chtěla koupit slona v Asii, náklady jsou mnohamilionové.

* Řekl jste EU s takovým pejorativním nádechem... Souvisí to s tím, že Brusel plánuje zakázat chov některých exotických zvířat?
Děsím se toho, že nejrůznější aktivisté jsou schopni ovlivnit evropskou legislativu v neprospěch zoologických zahrad.

* I jiných.
Ano, máte pravdu, ale já teď mluvím za zoologické zahrady. Jsou třeba radikální organizace, které chtějí zakázat chov zvířat doma, chtějí rušit zoo a podobně. A nevíte, jakého trojského koně kam vsunou. A zmíněná směrnice o invazivních druzích je na tohle velmi náchylná, o tom není sporu. Jde o to, že směrnice určí druhy zvířat, která - ocitnou-li se v přírodě -jsou schopna ohrozit ostatní druhy. Třeba ve Španělsku už z toho důvodu zakazují chov některých druhů papoušků.

* Ideální situace k tomu, aby je španělští chovatelé pustili do přírody, že?
Přesně, protože když jim řeknou, buď je necháte dožít, nebo je humánně utratíte, tak je pustí, že? (smích) Ovšem další problém této směrnice je v tom, že má být celoevropsky platná. Čili třeba v Norsku zakážou chov papoušků, kteří by tamní zimu ani nepřežili, natož aby vytlačili místní ptactvo. A dovedeno do důsledků, musela byste zakázat chov psů a koček, protože když uteče pes, může se křížit s vlkem, původním druhem, a kočka domácí s kočkou divokou. Absurdita toho celého je zjevná.

***

Jejíma očima Ani huhňání způsobené sennou rýmou mu neubralo na schopnosti komunikovat. A ještě než se rozsvítila červená, prokázal důvěrnou znalost zlatého komunikačního pravidla: nechceš-li odpovědět, vypal zpět otázku. Asi takhle: Existuje nějaké zvíře, které nemáte rád? „Co je to nemít rád? Všechna zvířata jsou něčím zajímavá.“ Lezou vám nějaká zvířata na nervy? „Že by mi lezla na nervy? Ne. Proč?“ Tak jo, zapomeňte na to, rozjedeme to. Vtom mu oči zazáří, plácne se do nohy a zvolá: „Krtek na zahradě!! Mám to! Zaplať pámbů! Teď jsem si to vybavil, grázl, všechno to tam převoral. Ale zabít? To je nekonečný boj, lichý hodiny vylejzá, znáte to, do takovýho projektu nejdu.“ Nutno říct, že do jiných, o poznání odvážnějších projektů šel bez reptání.

Miroslav Bobek Narodil se 10. února 1967 v Mladé Boleslavi. Vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1993 do 2009 pracoval v Českém rozhlasu nejprve jako redaktor, později jako šéfredaktor stanice Praha a nakonec jako ředitel populárně-naučné stanice Leonardo. Je přírodovědec a manažer, od začátku roku 2010 řídí pražskou zoologickou zahradu. Se zahradou dříve spolupracoval ještě jako pracovník rozhlasu na projektu Odhalení, v němž formou reality show sledoval život goril. Je ženatý. Jeho manželka Klára Bobková pracuje jako genetička. Mají spolu syna a dceru.

autor: Barbora Tachecí