Mám na mysli jídelní lístky.

Na psacím stroji naťukaný strohý seznam jídel je desítky let vzdálenou minulostí. Dnešní jídelní lístky překypují rozsahem a kreativitou; k těm nejobšírnějším by jeden potřeboval fulltextový vyhledávač.

Jako u lecčeho jiného, i tady jsou pro mne krom vlastního úsudku měřítkem naše děti. S výjimkou prázdnin v anglickém Yorkshiru, kde bylo ve všech jídelních lístcích totéž – na začátku mastné fish and chips a na konci děsivý yorkshirský pudink -, věnovaly jejich četbě vždycky velkou pozornost. Nebránil jsem jim v tom. Vždyť co víc podpoří rozvoj fantazie než kupříkladu tyto řádky:

Klobása dle turnovského hvězdáře doplněná hořčicovým a křenovým dipem podávaná na lůžku z pšeničného chleba s roztouženou kůrkou.

Pravda, roztoužená kůrka by asi měla být přístupná až od patnácti let, ale jinak jsou v jídelních lístcích skryty celé příběhy a dokonce i dějiny příslušných regionů. Jistý podnik v Nové Pace nám ve svém jídelním lístku poskytl víc informací o historii města než turistický průvodce.