Zoo Praha

E-vstupenka
Menu

Loučení s Mojou

Miroslav Bobek  |  26. 08. 2011


Poprvé jsem Moju viděl, když jí byly tři týdny: na Nový rok 2005. S manželkou a se synem jsme se zvědavě šli podívat na první gorilí mládě narozené v České republice. Tehdy mě v nejmenším nenapadlo, že se zanedlouho začne odvíjet šestileté období, po které bude Moja mimořádně důležitou součástí mého života… A patrně ani s pomocí šiku věštců bych nepřipadl na myšlenku, že ji před jejími sedmými narozeninami budu vyprovázet do světa.

Když v listopadu 2005 začala „trochu jiná reality show“ Odhalení, stala se Moja její hlavní hrdinkou i spolustrůjcem jejího úspěchu. Paralela mezi světem lidí a goril nabyla díky ní ještě větší průzračnosti (pro mne ovšem dvojnásob, protože doma nám tou dobou začínala řádit jen o málo mladší dcera) a Moja společně s Richardem definitivně vstoupila mezi české celebrity.

Ještě jako Mojánek – dlouho trvala mylná domněnka, že je Moja kluk – začala vstupovat také do světa pohádek. Nejprve to byly televizní „raníčky“, poté i knihy a rozhlasové dramatizace. Svou část těchto pohádkových příběhů jsem psával o prázdninách, když šly děti po obědě spát, a večer jsem jim je předčítal. Moja se tak postupně stala členem naší rodiny - a když se topila a Mára Ždánský ji zachránil, všichni společně jsme úlevně vydechli.

Aniž by to Moja tušila, začala postupem času díky své popularitě pomáhat gorilám ve střední Africe – a posléze se tam i proslavila. Je hlavní hrdinkou knížek, které dostávají afričtí školáci, aby si vytvořili vztah k přírodě. Moju si zamilovali natolik, že nám začali psát, aby se – až bude muset odejít z Prahy – odstěhovala do kamerunského Limbe…

Nyní se její odchod přiblížil. Dospěla a svou rodinu by měla opustit co možná nejdříve, takže v Praze pobude již jen několik posledních týdnů. Nebude se ovšem stěhovat do Afriky, nýbrž do zoo tady v Evropě. Vybral ji koordinátor chovu goril nížinných – a jak jsem se sám přesvědčil, vybral ji dobře. Svou novou rodinu najde Moja v krásné zoologické zahradě Cabarceno na klimaticky příznivém severním pobřeží Španělska. Bude zde žít s pětadvacetiletým samcem Nikem, který pochází ještě z volné přírody a je tedy geneticky mimořádně cenný, a se dvěma samičkami: třicetiletou Nadiou a pětiletou „královničkou“ Chelewou.

Loučení s Mojou tak snad bude o malinko lehčí… Ale přesto bude převelice těžké.  Když o tom tak píšu, vlastně si pořád ještě neumím představit ani to, kdy a jak řeknu o Mojině odchodu u nás doma…

Psáno pro deníky VLP


Na izolaci a charakterizaci pederinu prý bylo v 80. letech minulého století třeba nasbírat 25 milionů drabčíků Paederus fuscipes. Dnes je již možné tento jed syntetizovat v laboratoři. Foto Dragiša Savić

Letošní Návrat divokých koní jako by pronásledovalo deset ran egyptských. Jedna z nich postihla v kazašské stepi tři mé kolegy.

Foto: Ami Vitale

Tři snímky zachycují tři klíčové události letošního Návratu divokých koní. Pořídili je americká fotografka Ami Vitale, můj kolega ze zoo Oliver Le Que a já.