Přesto bych o Jorviku asi nepsal, kdyby nebylo ještě jedné věci: během projížďky cítíte vůně a pachy, které byly ve vikinském městě obvyklé. Užijete si tak čichové vjemy z rybího tržiště, hospodářského dvora, tavení železa – anebo z pečení divočáka. Je až neuvěřitelné, jak moc takováto zdánlivá drobnost celkový dojem z projížďky zesílí.  Ano, museli jsme ji absolvovat dvakrát!

Muzea se zkrátka snaží, aby jejich návštěvníci nezaměstnávali jenom zrak, ale také sluch, hmat – a čich.

V zoologické zahradě to naštěstí máme jednodušší. Vůně a pachy nemusíme uměle vytvářet; naopak, často se je snažíme spíše omezovat. Jenže k zážitku ze zvířat neodmyslitelně patří také všechny jejich vůně i „vůně“ - a zoologickou zahradu dělají zoologickou zahradou. Je zkrátka potřeba si je užít! Léto k tomu nabízí ideální příležitost.

Psáno pro deníky VLP