Tenhle zoufalec mi ale připomněl jiný zážitek, starý víc než deset let.

Ve vesnici stovky kilometrů od Addis Abeby, pod noční oblohou zářící hvězdami, předváděl bosý a otrhaný etiopský kluk Jacksonovu měsíční chůzi. Nikdy jsem z nikoho neviděl vyzařovat takovou radost a štěstí jako právě z toho kluka.

A tehdy jsem si uvědomil, že Jacksonovi se podařilo naplnit smysl textů některých jeho písní – totiž že skutečně spojuje lidi po celém světě, bez ohledu na rasu či životní úroveň.

Asi není nic dobrého na tom, když Etiopci, Američané a dejme tomu Kambodžané obdivují totéž, ať už jde o hudbu, tanec anebo způsob života. Avšak v případě Michaela Jacksona mi nikdo nevymluví přesvědčení, že v lidech vyvolával pozitivní emoce a že je vedl k pocitu vzájemného pochopení.