Zoo Praha

E-vstupenka
Menu

Egyptský místokrál, bílý muž a strážci africké rezervace

Miroslav Bobek  |  08. 07. 2010


ČtvrtekNež jsem v letadle směřujícím do kamerunské Doualy usnul, četl jsem si v knize Zuráfa o tureckém místokráli v Egyptě Muhammadu Alím.

Původně prostý voják, který své poddané dělil na osly a prasečí syny, byl faktickým vlastníkem země na Nilu po téměř celou první polovinu 19. století. Do dějin se zapsal jako organizátor rozsáhlého obchodu s otroky – a také jako vládce, který Egypt pozdvihl a zmodernizoval. Dosáhl toho tak, že evropským dobrodruhům, intelektuálům a technikům zadával budování manufaktur a továren, vyhledávání ložisek surovin a koneckonců i výcvik vojáků.

Knížku Zuráfa nejspíš dočtu, ještě než nás Kamerunci v Douale odbaví, a pak už se ke čtení asi moc nedostanu. Ale kdo ví, pro jistotu si s sebou vezu ještě jeden svazek. Nese titul Prokletí bílého muže a je věnován problematice rozvojové pomoci zemím třetího světa. Moc bych se divil, kdybych v něm nenašel kapitoly o tom, že velkou část této pomoci pohltí psaní úředních zpráv a organizace obskurních konferencí a že se zbytkem bývá nakládáno neefektivně, mnohdy bez ohledu na potřeby podporovaných států.

Myslím, že by to mohlo být zajímavé srovnání: egyptský místokrál versus „bílý muž“. Obě knížky přitom souvisí s tím, proč mířím do Kamerunu. Budeme tam jednat o podpoře záchranné stanici pro primáty v Limbe a předáme vybavení strážcům rezervace Dja. Podotýkám, že z valné většiny to budou věci a materiál, o který nás sami požádali.

 

Miroslav Bobek, pro pražskou mutaci týdeníku Sedmička

Zeta II oddělená do malé ohrady na snímku z konce května. Foto: Kristýna Čechlovská, Zoo Praha

Prvním koněm Převalského, který se po stovkách let dotknul Zlaté stepi ve středním Kazachstánu, se loni v červnu stala klisna Zeta II. Narodila na jaře 2021 v Dolním Dobřejově a jméno dostala po slavné klisně narozené tamtéž v...

Palmový salon na dobové pohlednici z italského hotelu Florence. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Ta stará pohlednice mi evokuje dobu sklonku 19. a počátku 20. století, kdy pro společenskou smetánku vznikaly na obou stranách Atlantiku přepychové hotely a kdy ho brázdily stále větší parníky. Nejlepšími příklady mohou být...