Nad novinami mě ale – v souvislosti s Larssonem už poněkolikáté – napadlo, jestli bychom o něm věděli a četli jeho knihy, kdyby nespustil mohutnou marketingovou vlnu tím, že zemřel těsně před vydáním prvního dílu své trilogie.

Kolik dobrých knih jako jsou třeba ty Larssonovy úplně zapadne, protože nemají pořádný marketing? říkám si.

A také naopak, kolik mizerných knih se prodává jenom proto, že mají skvělý marketing? Nejzářnějším příkladem je pro mne Brownův Ztracený symbol. Nevím, jak vy, ale já jsem ho dočítal s pocitem, že větší slátaninu jsem už dlouho neměl v ruce. Současně jsem však trošku zapochyboval, jestli není chyba ve mně. Vždyť úplné blbosti by se přece nemohly prodat desítky miliónů výtisků po celém světě..

Ale mohly!

Bez marketingu to dnes už nejde, to je jasné. Ale současně si neustále musíme uvědomovat, že možná ještě lépe než kvalitní zboží dokáže prodávat drek a šunt. S realitou mívá pramálo společného a vždycky je záhodno ho konfrontovat s vlastním úsudkem a s vlastní zkušeností.

Přes veškerou svou sílu – je to jenom marketing.

Psáno pro pražskou mutaci týdeníku Sedmička