No, nevím... Sice se cpeme v tramvajích a v metru, prodíráme se ulicemi a nákupními středisky, tu a tam stojíme ve frontě, zkrátka dosti často jsme obklopeni spoustou lidí - ale s kým sdílíme radosti a strasti? Je to 150 osob? Myslím, že ne.

Na(ne)štěstí máme řadu berliček. Televize na nás chrlí své seriály a všichni si do svého „kmene“ můžeme vybrat hrdinu podle vlastních představ a požadavků. Zejména nabídka zdravotnického personálu a pacientů je v Ordinacích, Pohotovostech a Nemocnicích mimořádně široká. Máme k dispozici také bulvár a jeho zástupy celebrit, prožívajících své nevěry či kocoviny. A konečně je tu internet a sociální sítě, jež nám nabízejí prakticky neomezený počet virtuálních přátel.

Zkrátka a dobře, na číslo 150 se nakonec dostaneme mnohem snadněji, než by se mohlo zdát.
Jen by možná bylo dobré dát si pozor, aby to nebylo na úkor lidí z masa a krve.

Psáno pro pražskou mutaci týdeníku Sedmička