Nikdo z pracovníků a příznivců pražské zoo by určitě už nikdy nechtěl zažít to, co v srpnu 2002 nebo letos začátkem června. Bohužel, v následujících letech a desetiletích jistě přijdou další velké povodně. Musíme se na ně připravit co nejlépe. Znamená to obnovovat a budovat spodní část zoo tak, aby při jejím zaplavení vznikly co nejmenší škody. Znamená to přemístit gorily do horní části zoologické zahrady. A znamená to usilovat o lepší protipovodňovou ochranu.

Bezprostředně po povodni jsem o doporučení k dalšímu postupu požádal geologa Václava Cílka. Nemyslím si, že u nás či ve střední Evropě lze najít jiného odborníka se stejně širokým rozhledem, bohatou zkušeností a hloubkou vhledu. Z poměrně obsáhlého dokumentu, který pro Zoo Praha a Magistrát hlavního města Prahy zpracoval, budu citovat alespoň některé – z mého pohledu nejdůležitější - pasáže.

Spodní zaplavovaná část Zoo Praha má plochu 18 ha. Podle výšky zachycených kousků papíru na konstrukcích a stromech jsme opakovaně naměřili výšku hladiny při povodni 90 až 95 cm nad úrovní asfaltové komunikace procházející po hrázi. Mobilní stěna o výšce 120 cm by tedy zahradu dokázala ochránit.

Václav Cílek uvažuje v horizontu příštích padesáti let. Zoo Praha během tohoto období podle jeho názoru postihnou další povodně, z nichž jedna může být na úrovni (nebo ještě větší) než povodeň z roku 2002.

Navrhuje proto následující opatření:

1. Zpevnit těleso hráze u parkoviště pod zahradou Trojského zámku a zvýšit těleso hráze (jedná se jen o několik desítek cm) v její severozápadní části.

2. Celou takto upravenou hráz osadit úchyty na mobilní stěnu o výšce 260 cm nebo vyšší. Tomuto kroku však musí předcházet výpočet vzedmutí Vltavy. (V této souvislosti Václav Cílek uvádí orientační výpočet, ze kterého vyplývá, že zoo jako retenční nádrž pojala 468 000 m³ vody. Získaný retenční objem je vzhledem ke škodám zanedbatelný, píše.)

3. Největší pražské peřeje na Vltavě pod Trojskou lávkou je zapotřebí zachovat jako příklad sice intenzivně změněné řeky, ale přeci jen zbytku původního koryta. Jako nejjednodušší řešení navrhuji prohrábku koryta Vltavy v podbabském zúžení, tedy již pod peřejemi. Tato prohrábka zvýší propustnost řeky na vyšší úroveň, než když je zhruba třetina zoologické zahrady využitá jako kapacitně nevyhovující polder. Dražší, ale systémové řešení by spočívalo v úpravě celého toku Vltavy včetně laterálního plavebního kanálu a mrtvého ramena ve Stromovce, aby za povodně propouštělo víc vody. Nezbytný je nový hydrologický model celé severní části podbabského zúžení.

4. Stavby ve spodní části zoologické zahrady jsou dvojího typu. Jedná se hlavně o menší, lehké stavby. Některé z nich dosluhují, jiné přestály povodeň v poměrně dobrém stavu, další byly vybudovány za použití nasáklivých materiálů jako je např. minerální vata. Doporučuji podle stavu některé z nich zbourat a jiné nahradit takovou úpravou, která snese zaplavení. U velkých staveb je situace jiná - nové pavilony by měly být stavěny ve vyšších polohách a starší pavilony, pokud to je možné, adaptovány na úroveň povodně 2002 + 50 cm. Malé architektonické prvky jako ploty, zábradlí apod. by měly být použity z hlediska možného zaplavení.

5. V celé spodní části zahrady je nutná revize technických sítí a zabezpečení kanalizačních řadů, aby nedocházelo k zaplavování zespodu.

V závěru svého textu Václav Cílek navrhuje přípravu druhé fáze a třetí fáze úprav toku Vltavy, jejichž cílem by už nebyla jen ochrana zoologické zahrady, ale i dalších lokalit. Plné znění naleznete na internetových stránkách Zoo Praha.

Je před námi spousta práce. Máme však velmi dobrý důvod věřit, že to nebude práce, která by přišla vniveč.

Miroslav Bobek, ředitel Zoo Praha, psáno pro Deníky VLP