První skupinu „tasmánských čertů“ jsme získali před pěti lety. Příchod čtyř jedinců koncem roku 2019 byl výsledkem našeho dlouhodobého úsilí, které spočívalo v podpoře ochrany ďáblů v jejich domovině, ve složitém vyjednávání a především ve vybudování pražského Darwinova kráteru. Naše první skupina sestávající ze samiček Nutmeg, Aniseed a Laurel a samce Sumaca byla ovšem pouze expoziční; všechny tři samičky dostaly již na Tasmánii antikoncepční implantáty. Australané totiž nejenže ďábly jen tak nerozdávají, ale navíc rozhodují o tom, jestli se budou smět rozmnožovat.

Třebaže ďáblové (medvědovití) mají špatnou pověst a vyvolávají dojem extrémně agresivních zvířat, Nutmeg, Aniseed, Laurel a Sumac si získali nás i návštěvníky naší zoo. Pomohli nám tento pozoruhodný druh zviditelnit v Česku pro veřejnost a získat zkušenosti s jeho chovem. Bohužel ďáblové jsou krátkověcí (dožívají se obvykle šesti, jen výjimečně až devíti let), a tak z této původní ďábelské čtveřice zůstala v polovině letošního dubna již pouze Nutmeg. Aby nebyla sama, obdrželi jsme z Kodaně dvě veteránky – Castru a Caesii. Ty zůstanou spolu s Nutmeg i po příchodu nových, tentokrát již rozmnožování schopných jedinců.

Ďáblové, kteří by do Prahy měli přiletět před Vánoci, pocházejí z australské pevniny, z Aussie Ark, a Cressy na Tasmánii je pro ně pouze přestupní stanicí. Jde o dva samce a dvě samice. Ty nemají antikoncepční implantáty; jedním dechem však musím dodat, že zatím nemáme ani kýžený souhlas k jejich rozmnožování. Snad se brzo dočkáme…

A jestliže naše první čtveřice „tasmánských čertů“ se jmenovala podle koření, pak jména té druhé čerpají ze světa Pána prstenů a z filmu. Samci se jmenují Elrond a Durin, samice Faline a Sandra Dee.