Odhalené tajemství egyptského boha

Miroslav Bobek  |  18. 06. 2022


Rozpálené hornoegyptské město Kom Ombo jsem poprvé navštívil před čtvrt stoletím. Do jeho blízkosti nás zavedlo pátrání po „batůžku“ jednoho z čápů černých, které jsme sledovali v rámci projektu Africká odysea. Bohužel jsme tenkrát neměli čas na to, abychom si prohlédli tamní proslulý chrám zasvěcený sokolímu bohu Horovi a krokodýlímu bohu Sobekovi. Prošel jsem ho až letos – a byl pro mě zajímavý hlavně tím, co se zjistilo v období mezi oběma mými návštěvami.


Mumie krokodýlů v muzeu v Kom Ombo. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha
Mumie krokodýlů v muzeu v Kom Ombo. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Sobek zobrazovaný nejčastěji jako muž s krokodýlí hlavou byl ve starověkém Egyptě spojován s plodností, vojenskou zdatností a faraónskou mocí. Sloužil také jako ochranné božstvo. V chrámech zasvěcených Sobekovi chovali kněží krokodýly pokryté šperky a uctívali je. Poté, co tito krokodýli uhynuli, byli nabalzamováni, umístěni do sarkofágů a pohřbeni v posvátné hrobce. Až do našich dob se tak zachovala nejenom výtvarná ztvárnění boha Sobeka, ale i mumie krokodýlů, případně jejich mláďat a vajec.

Velmi dlouho se předpokládalo, že bůh Sobek byl spojen s krokodýlem nilským (Crocodylus niloticus) a že k tomuto druhu patří i egyptské krokodýlí mumie. Ostatně jiný druh krokodýla z Nilu ani znám nebyl. Pouze francouzský učenec Étienne Geoffroy Saint-Hilaire přišel s jiným názorem. Když se na přelomu 18. a 19. století účastnil Napoleonovy výpravy do Egypta, shromáždil i sbírku mumií, a na jejím základě pak popsal zcela nový druh krokodýla, kterému dal vědecké jméno Crocodylus suchus. Bohužel tuto klasifikaci vědecká komunita neakceptovala.

Jedno z mnoha vyobrazení Sobeka v chrámu v Kom Ombo. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Muselo uplynout téměř dvě stě let, než se za pomoci genetických analýz ukázalo, že krokodýli považovaní za příslušníky jediného druhu Crocodylus niloticus patrně patří ke dvěma zcela odlišným druhům. Není bez zajímavosti, že toto poznání přinesl výzkum podivných krokodýlů „nilských“ žijících v Mauritánii, kteří byli mezi místními obyvateli známi tím, že nikdy nenapadají plavce. To je velký rozdíl oproti skutečným krokodýlům nilským, kteří jsou pro člověka mimořádně nebezpeční.

Další léta a další výzkumy pak přinesly přinejmenším dvě velká překvapení:

1. Krokodýli považovaní doposud za krokodýly nilské patří ve skutečnosti ke dvěma druhům – krokodýlu nilskému (Crocodylus niloticus) a krokodýlu západoafrickému (Crocodylus suchus) –, přičemž krokodýl nilský je dokonce blíže příbuzný americkým krokodýlům (například svou útočností proslulému krokodýlu kubánskému) než krokodýlu západoafrickému.

2. Geoffroy Saint-Hilaire měl pravdu: staroegyptští mumifikovaní krokodýli patří k druhu C. suchus, krokodýl západoafrický. Jak se ukázalo, ten žil ještě na počátku 20. století i v Nilu. A ve starověkém Egyptě si ho kněží cíleně vybírali pro své chrámy! Ostatně již Hérodotos popsal, že v chrámech držení krokodýli byli menší a poslušnější, takže bylo snazší je chytit a ochočit.

Není to fascinující?! Chrám v Kom Ombo i tamní muzeum jsem – vedro nevedro – zkrátka musel vidět.

 

 Psáno pro MF Dnes


Palmový salon na dobové pohlednici z italského hotelu Florence. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Ta stará pohlednice mi evokuje dobu sklonku 19. a počátku 20. století, kdy pro společenskou smetánku vznikaly na obou stranách Atlantiku přepychové hotely a kdy ho brázdily stále větší parníky. Nejlepšími příklady mohou být...

Samice bonga horského s mládětem v oboře spravované Mount Kenya Wildlife Conservancy. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Jedním ze zvířat, která představujeme v naší letošní kampani Vzácní a jedineční, je krásná africká antilopa bongo horský. Její výběr byl od prvního okamžiku naprosto jasný. Ve volné přírodě přežívá poslední populace v...