Prvním z nich byl „živosad“. Tato složenina se v denním tisku vynořila nejpozději kolem poloviny 20. let, poté byla v časopise Naše řeč striktně odmítnuta, ale s vytrvalostí hodnou lepší věci došlo k pokusu o její vzkříšení ještě těsně před otevřením Zoo Praha v září 1931. Naštěstí neúspěšně.

Druhým z návrhů bylo slovo „zvířetnice“ – a je třeba říci, že to mělo daleko lepší šance na uplatnění už proto, že odkazovalo na zvířetnice Rudolfa II. a dalších panovníků. „Zvířetnice“ se docela často používala ve 30. letech, ale pak se opět zanořila do svého původního významu.

Myslel jsem, že tím byla kreativita brusičů češtiny vyčerpána. Teď jsem ale narazil ještě na třetí pokus, jak správně a hezky česky pojmenovat zoologickou zahradu. Autor skrytý pod šifrou –h– jej publikoval 30. dubna 1932 v Národní politice i s patřičným odůvodněním. Zde je celý jeho text:

„Zoologická zahrada v Troji, nebo zkráceně nyní, dle německého způsobu Zoo, má býti jednou chloubou Prahy a cílem nesčetných výprav a návštěv, a to buď pro poučení, nebo pro zábavu velkých i malých právě tak, jak tomu jest ve velkých městech v cizině. Její dosavadní návštěvy dokazují, že se v brzku vžila a že její obliba stále poroste. Avšak, proč má se Praha – aby nebylo řečeno přímo opičiti – ohlížeti po názvech cizích, když i naše výstižná a výrazná čeština pro tuto zahradu – správně oboru – má svůj výraz vše vyslovující. Je to zvěřín. Jako se říká pěkně česky včelín a kravín, může se řečená obora jmenovati ‚zvěřín‘. Pro ‚menažerii‘ máme zvěřinec a nikdo se nad tímto výrazem nepozastaví. Každý Slovan a u nás zejména venkov, kterému se protiví hyzdění češtiny cizími, prázdnými názvy, ihned pozná, že zvěřín jest místem, kde se chovají přerůzná zvířata.“

Jak se zdá, na rozdíl od „živosadu“ tento návrh nikomu ani nestál za komentář. Díky bohu!

Psáno pro MF Dnes