Sledoval jsem Kambu, která čekala na uspávací injekci, a obavy se ve mně mísily s lítostí. Jako by už nezažila dost strachu a bolesti… Narodila se v roce 1972 v kamerunských pralesích, a když jí byly asi dva roky, její rodiče zabili pytláci. Postupně pak žila v několika zoologických zahradách, ale po desítky let jí nebylo dopřáno poznat funkční gorilí rodinu. Do Prahy se poprvé dostala v létě 2001, ale hned v následujícím roce tu zažila povodeň, a znovu se sem vrátila až na podzim 2005. A teprve tehdy se její život změnil. Skvěle se začlenila do Richardovy rodiny a stala se láskyplnou „tetičkou“ zdejších mláďat: nejprve Moji a později i všech gorilích samečků. V roce 2007 dokonce čekala vlastní mládě, ale to bohužel nepřežilo porod a Kamba sama tak tak vyvázla životem. Podobná situace se opakovala i v roce 2013, kdy její mládě nedokázal zachránit ani špičkový lékařský tým. A jako by toho všeho bylo málo, minulý týden ji postihly bolesti břicha, které svědčily o závažných zdravotních problémech.

Chovatelé spustili přes okno do přípravny žaluzie, ale cítil jsem, že gorily za nimi i tak zůstávají nalepené na skle. Když přišel veterinář, Kamba jako by věděla, oč jde. Neutíkala a nechala se zasáhnout šipkou s anestetikem. Následovalo vyšetření a poté operace, při níž byla jí odstraněna děloha a také vaječníky.

Když jsem ji uviděl, bylo zřejmé, že je jí relativně dobře. Navíc měla znovu možnost kontaktu se svou rodinou, a to pro ni bezpochyby byl ten nejlepší lék. Kéž by všechno dobře dopadlo a Kamba si u nás ještě dlouho užívala spokojeného života!

Psáno pro MF Dnes