Bohužel, ani pokud jde o nosorožce, není v tomto smutném seznamu severní bílý zdaleka první. Jenom v 21. století byl v Africe vyhuben nosorožec dvourohý severozápadní a v Asii vietnamský poddruh nosorožce jávského.

Udělejme si rychlou inventuru, jací nosorožci a v jakých počtech ještě zbývají:

•  Nosorožec tuponosý jižní (známý také jako jižní bílý, velmi blízce příbuzný severnímu bílému) – 20 000, Afrika.
• Nosorožec dvourohý – 5000 až 5500 v celkem třech poddruzích, z nichž dva jsou kriticky ohrožené, Afrika.
• Nosorožec indický – 3500, Asie.
• Nosorožec jávský – něco přes 60, a to již pouze indonéského poddruhu, Asie.
• Nosorožec sumaterský – asi 100 ve dvou poddruzích, Asie.

Samozřejmě každé z těchto čísel, dokonce i ta šedesátka u nosorožce jávského, působí optimističtěji než jednotky, které jsme si v posledních letech zvykli číst v souvislosti se severním bílým nosorožcem. Jenže zdání klame. Nosorožec jávský i nosorožec sumaterský jsou v obdobné situaci jako o několik dekád dříve dnes již vyhubené poddruhy, resp. druhy nosorožců.

Pozdě bycha honit, ale kdyby se severní bílé nosorožce podařilo ze zoologických zahrad převézt do Keni alespoň o deset let dříve a k nim se přidali zbývající jedinci z národního parku Garamba v Kongu, možná bychom dnes nemuseli plakat nad rozlitým mlékem a přemýšlet, jak tento taxon za pomoci umělého rozmnožování „vzkřísit“.

To ani v nejmenším nemíním jako výčitku, ale z každé chyby je třeba se poučit. A poučení z této chyby zní: Investujme maximum úsilí a prostředků do záchrany druhů, kde je ještě naděje. V tomto případě do záchrany nosorožce jávského a sumaterského. Ať se znovu neopakuje stejná historie.

Psáno pro MF Dnes