Samec Pablo, který se nyní spolu se samičkou Molly zodpovědně střídá v sezení na hnízdě, je totiž jedním ze dvou nejstarších známých příslušníků svého druhu. K nám do Prahy přišel již v roce 1971. Umíte si to představit? 1971! V roce, kdy byl do provozu uveden první krátký úsek dálnice D1 a kdy na Měsíci přistála posádka Apolla 15. Pablo žije v naší zoo bezmála sedmačtyřicet let – a to k nám podle svědectví pamětníků přišel jako dvouletý. Bude mu tedy pravděpodobně čtyřicet devět let!

Orlosupi, kteří se blížili padesátce, žili ještě před několika lety v Alpenzoo Innsbruck, ve španělské chovné stanici Guadalentin nebo ve francouzské zoo La Garenne. Samici z innsbruckého páru bylo dokonce přes padesát, ale stejně jako všichni ostatní orlosupí metuzalémové už není naživu. Jediným Pablovým konkurentem co do věku je tak samice Penelopa. Ta žije rovněž v naší zoologické zahradě. Oba tito orlosupi dokonce přišli do Prahy společně a Penelopa je patrně stejně stará jako Pablo.

Pablo a Penelopa žili po dlouhých čtyřicet čtyři let spolu a odchovali devět mláďat, z nichž většina byla vypuštěna v Alpách. Kromě těchto vlastních potomků vychovali i řadu mláďat jiných rodičů, která jim byla podložena. V tomto ohledu má větší zásluhy Pablo, protože stárnoucí Penelopa v posledních letech jejich soužití ponechávala péči o tato podstrčená mláďata především či dokonce výhradně na něm.

Stav Penelopy byl také důvodem, proč ji u Pabla v roce 2015 nahradila mnohem mladší Molly. Slepá Penelopa dožívá v zázemí, ale Pablo se zdá být stále v plné síle. Svědčí o tom i skutečnost, že si své bílé peří na hlavě důsledně natírá červenou hlinkou, aby se Molly líbil. Především by se však na prahu padesátky měl zanedlouho stát znovu otcem – pokud se ovšem jediné Mollyino vejce vylíhne. Přál bych jim i nám, aby to vyšlo a aby úspěšně odchovali svého prvního společného potomka.

Psáno pro MF Dnes