Výše uvedené by jako zpráva ke Dni bez palmového oleje, který proběhl ve čtvrtek, možná stačilo. Neuvěřitelné rozšíření plantáží palmy olejné v jihovýchodní Asii i jinde v tropech vede k ničení tropických deštných lesů a k mizení mnoha a mnoha rostlinných i živočišných druhů (nemluvě o excesech, z nichž asi nejhorší je brutální zabíjení orangutanů) – a my jako jedna z předních zoo jsme se od palmového oleje distancovali. Jdeme příkladem a jsme „čistí“.

Je to pro mne ale příběh plný rozporů. Stačí, když si  vzpomenu na jednání, která jsem na téma palmového oleje vedl. Představitel jedné významné firmy velmi rychle zaujal postoj, že pokud si společnosti jako Ikea nebo Zoo Praha nepřejí potraviny obsahující palmový olej, tak v nich zkrátka nebude. A své slovo dodržel. Naproti tomu představitelka jiné firmy mě poučila, že tradiční česká cukrovinka, kterou dělají podle receptury z 19. století, se bez palmového oleje prostě vyrobit nedá. S touto firmou jsme se nakonec rozešli.

To, že jsme se v zoo oprostili od palmového oleje, však beru především jako upozornění na zásadní problém. Bylo by naivní si představovat, že se palma olejná přestane pěstovat. Jen by to mělo být pěstování co možná nejohleduplnější k přírodě a pro účely, které nejsou nesmyslné. A tím teď nemám na mysli výše zmíněnou tradiční českou cukrovinku, nýbrž jednu z největších pitomostí našeho věku: biopaliva.

Zkrátka a dobře, pokud budeme mít jistotu, že kvůli palmovému oleji nebude pokračovat nesmyslné drancování přírody, pomine i náš důvod k jeho embargu.

Psáno pro MF Dnes