Zdánlivě překvapivé spojení zoologické zahrady a České, resp. Československé armády má ovšem velmi hluboké kořeny. V kronice Ženijního pluku č. 5 najdeme pod datem 18. února 1929 stručný zápis tohoto znění: „Dnešního dne zahájeny trhací práce pro medvědinec v budoucí zoologické zahradě v Troji.“

Armáda přitom v budování pražské zoo pomohla nejen vytvořením prostoru pro medvědinec. Nemáme o tom písemné doklady, ale ženisté měli provést například také odstřel skály v místě prvního pavilonu šelem. Především však napříč skalním masívem v areálu zoo vystříleli stezku, která dnes nese jméno Zakázanka.

S Československou armádou vedly jak zoologická zahrada, tak město rovněž jednání o přemostění Vltavy. Již v roce 1926 se psalo o možnosti, že by vojenská správa vybudovala pontonový most, který by ze strany od Stromovky „přístup k příští zoologické zahradě značně ulehčil“. V roce 1930 pak byla s armádou připravována stavba dřevěného mostu. A když byla zoo skutečně otevřena, v dubnu 1932 „městská rada požádala vojenské velitelství v Praze, aby jako cvičení pro vojsko postavila pontonový most k Zoologické zahradě, povolila po něm přecházeti návštěvníky Zoo, alespoň po tři letní měsíce“. Kvůli vorařům však z tohoto plánu bohužel sešlo.

Ženisté sice v Trojské kotlině za první republiky cvičně stavěli pontonové mosty a pontonové přívozy, ale zda tyto stavby příležitostně sloužily také návštěvníkům zoo, je zahaleno příkrovem času. V každém případě běžné spojení s levým břehem Vltavy dlouho obstarávali převozníci, kteří za nízkého stavu vody sestavovali ze svých pramic improvizovaný přechod řeky. Patrně až později v poválečném období zde na zimu začali ženisté zřizovat pontonový most – podrobnosti ovšem neznáme – a v 70. letech byla na místě přívozu vybudována lehká montovaná lávka.

Tuto dočasnou lávku, která kvůli poškození zůstávala posléze dlouho zavřená, nahradila v roce 1984 moderní visutá Trojská lávka architekta Jiřího Stráského. A když se před týdnem zřítila, byla to opět Armáda České republiky, která obratem přislíbila pomoc.

Takže Velký Richard, třebaže jej udělujeme letectvu, by měl být vlastně určen i ženistům - a Armádě České republiky jako celku.

Psáno pro MF Dnes