Teď už jsou její mláďata přece jen trochu odrostlá a Banya mnohem klidnější. Rozhodli jsme se je tedy ukázat návštěvníkům. Ale i když k samotné expozici je od včerejška pouze omezený přístup a na místě dohlíží hned několik našich pracovníků, máme z dalšího vývoje událostí značné obavy a jsme připraveni tuto část pavilonu opět uzavřít. Naše obavy nepramení jenom z možných reakcí Banyi, ale i z neukázněnosti některých návštěvníků. Ta se podle našich zkušeností projevuje stále výrazněji a neomaleněji. A nejde jen o cizince, nýbrž také o naše spoluobčany.

V zoo se dnes a denně vypořádáváme

• s ignorováním výstražných tabulek (například zákazu fotografování bleskem) nebo jejich svérázným výkladem;
• boucháním na sklo nebo svícením v nočních expozicích;
• s překonáváním zábran a krmením zvířat (velmi často pečivem, včetně vyder a dalších šelem);
• riskováním zranění, a to i vlastních dětí (otec vyzvedne dvouletého syna, aby si nakrmil makaky magoty, aniž by ho napadlo, že chlapeček může přijít o prsty, a jiný tatínek spustí svého potomka hlavou dolů z vyhlídky k sobům, aby sebral spadlý telefon).

Mám pokračovat? Nebo začít vypisovat, čeho se můžeme nadít u expozice s tygřími koťaty? Asi raději ne… Přitom nejhorší na tom všem je, že tito neukáznění návštěvníci jsou po napomenutí schopni se s našimi pracovníky nejen sprostě hádat, ale také je inzultovat.

Proto naše obavy. Bohužel máme jedinou možnost: zpřísňovat bezpečnostní opatření, a to i na úkor drtivé většiny slušných návštěvníků. Ale to je samozřejmě problém, který má obecnou platnost a který se ještě mnohem víc projevuje mimo zoologickou zahradu než v jejím areálu.

 Psáno pro MF Dnes