Plasty jsou zlo, to všichni víme. Dobře známe fotografie ptačích koster vyplněných umělohmotným drekem a pravidelně čteme zprávy o kytovcích nebo mořských želvách, uhynuvších v důsledku ucpání trávicího traktu igelitovými či mikrotenovými taškami a sáčky. Není se čemu divit; bílý a průhledný plast plovoucí ve vodě je k nerozeznání od medúzy. A že v mořích toho plastu plave! Ve všech barvách… Výstavka OSN, které jsme nyní poskytli prostor v naší zoo, uvádí, že každoročně skončí v oceánu přes osm milionů tun plastů. Uprostřed Tichého oceánu se umělá hmota nahromadila na ploše velké jako čtyři Německa.

Sice přicházejí také dobré zprávy – například se zdá, že některé mikroorganizmy se naučily plasty likvidovat –, ale těch špatných je pořád víc. Alarmující jsou zejména stále přibývající poznatky o bisfenolech, které jsou obsaženy v umělých hmotách a mohou způsobovat neplodnost.

Tohle všechno se samozřejmě snadno napíše. Ale je potřeba také něco udělat. Takže za nás v zoo: Od tohoto víkendu už se tu nápoje stáčejí výhradně do kelímků z bioplastu PLA. Základní surovinou pro jejich výrobu je tak škrob a po použití je lze zkompostovat. Ano, možná je to drobnost, jenže je to víc než nic - a hlavně není zdaleka jediná. Například levné tašky v našich prodejnách suvenýrů jsou z papíru, anebo ze speciální umělé hmoty, která se brzo rozpadá. Přesto s sebou raději noste síťovku po babičce, naspořte si na síťovku-vuittonku anebo si pořiďte tašku z látky.