Může měřit až 15 centimetrů a ještě před sto lety se běžně vyskytovala na Ostrově lorda Howea. Roku 1918 však jeho na útesech uvízl parník SS Makambo. Během devíti dnů, po které trvalo jeho vyprošťování, z něj na ostrov unikly krysy – a to byl počátek konce strašilky humří. Během dvou let z ostrova vymizela.

Až do 60. let byla považována za vyhubenou. Pak se ale skupina australských dobrodruhů rozhodla zdolat Ballovu pyramidu, která se z moře tyčí necelých dvacet kilometrů od ostrova lorda Howea. To se jim sice nepodařilo, ale zato na ní objevili mrtvolku strašilky humří.

Živé strašilky byly na Ballově pyramidě nalezeny až roku 2001 – šlo o pouhých 24 jedinců – a po dalších dvou letech tam ochránci přírody odebrali čtyři jedince jako základ chovu v lidské péči. Bez nadsázky šlo o vůbec nejvzácnější hmyz na světě.

Jeden pár byl svěřen soukromému chovateli, druhý zoo v Melbourne. A právě tento druhý pár, pojmenovaný příznačně Adam a Eva, se stal zakladatelem populace strašilek humřích, chovaných v lidské péči. Postupně se podařilo dosáhnout, že dnes jsou těchto strašilek v Zoo Melbourne a nejnověji i v zoologických zahradách v San Diegu, Torontu a Bristolu již tisíce.

Po strašilkách humřích toužím pro naši zoo už dlouho, ale teprve teď máme důvod o ně usilovat. Začínáme totiž připravovat australský areál, ve kterém se tyto strašilky mohou stát skvělým doplňkem expozice ďáblů medvědovitých. A kdo ví, třeba se jednou i od nás budou vracet na Ostrov lorda Howea.

Psáno pro MF Dnes.