Slon, který se snad měl jmenovat Emanuel, pocházel z panovnických stájí království Kotte. Ty se nalézaly na okraji dnešního Kolomba a počátkem 60. let 16. století z nich byl Emanuel přepraven patrně nejprve menší portugalskou lodí do přístavu Goa v Indii a poté větším korábem kolem Afriky do Lisabonu. Dlouho se tam však nezdržel. Stejně jako o dvě desetiletí dříve jiného slona ho portugalská královna poslala jednomu ze svých vnuků na španělský královský dvůr a posléze se ho ujal císař Maxmilián II. Habsburský. Ten byl znám svým zájmem o zvířata – stal se i zakladatelem pražského Lvího dvora – a pochopitelně se nově získaného slona rozhodl přepravit do své sídelní Vídně. Po další plavbě tak Emanuel v září 1563 přistál v nizozemském Zeelandu, odkud potom do Vídně absolvoval triumfální pěší pouť. Podle některých údajů snad již tehdy procházel českými zeměmi; doloženu však máme až jeho přítomnost v Praze na Masopust L. P. 1570.

V onom roce 1570 byl Emanuel součástí impozantní návštěvy Maxmiliána II. v Praze, jejímž hlavním cílem bylo udělat silný dojem na české stavy. Kronikář Jan Beckovský o tehdejších událostech mimo jiné zapsal: „Při těch hrách hořela hora Etna, z níž jiskry a dým vycházel, krkavci a jiné ptactvo vyletělo, trubice ohnivé vystřelovaly, drak velký a hrozný z sebe oheň vydával (…) Mimo ta a jiná divadla mnohá vyveden byl na plac velký slon živý, a na něm seděl Porus, král indiánský, v oděvu královském, drže v ruce berlu královskau. Ten slon před císařem i před císařovnau, když z domu pánův Trčkův vycházeli, poklekl (…).“

Musela to být úchvatná podívaná! Ale ještě více dodnes fascinuje příběh úplně prvního „pražského“ slona a okolností, za jakých se dostal do českých zemí. S tím vším bude souviset i jméno prvního „stoprocentně pražského“ slůněte.

Psáno pro víkendové vydání MF Dnes