V poslední době se ozývají hlasy úzké skupiny lidí volající po tom, aby zoologické zahrady jednaly proti své vlastní podstatě. Tedy aby činily v maximální možné míře vše ve prospěch co nejdelšího života chovaných jedinců, rezignovaly na chovatelskou činnost a staly se záchrannými stanicemi pro hendikepovaná zvířata. Tím by ale zoo jednaly zcela v rozporu se svým hlavním posláním, kterým je ochrana a záchrana druhů před vyhubením vytvářením a udržováním zdravých populací divokých zvířat v lidské péči. V rámci tohoto poslání musejí moderní zoologické zahrady při chovu zvířat suplovat přírodní procesy a spíše než jedince ve svém rozhodování upřednostňovat celé populace a druhy. To znamená dopřávat chovaným zvířatům život v co nejpřirozenějších podmínkách (tedy včetně přirozeného rozmnožování), avšak ve prospěch populací a druhů, což vede v nutných případech k potřebě tyto populace také početně regulovat. I v přírodě se z principu rodí více mláďat, než kolik se jich přirozeně dožije reprodukčního věku – nadprodukce potomstva je zkrátka jeden ze základních předpokladů přírodní selekce, a tedy i evoluce. Pokud mají zoo sloužit jako „Noemovy archy“ a pro budoucí generace uchovávat geneticky zdravé a životaschopné populace zvířat, která by, jakmile pominou současné hrozby v jejich domovině, bylo možno navrátit do původního prostředí, je naprosto zásadní chovaným zvířatům umožnit neustálou reprodukci. Zároveň však prostory zoologických zahrad nejsou a nikdy nebudou nekonečné a mnohé druhy ještě dlouho nebude možné do volné přírody vypustit. Humánní usmrcování již odrostlých a osamostatněných jedinců je tak, oproti znemožňování reprodukce oddělováním jedinců opačného pohlaví, podáváním antikoncepce či jejich zmrzačení kastrací, tím nejpřirozenějším, nejméně stresujícím, a tedy nejlepším možným řešením, které nenarušuje reprodukční schopnost populace a zároveň umožňuje mateřské, rodičovské i sociální chování. Pouze toto řešení zaručuje dlouhodobě stabilní populace zvířat v lidské péči jak z hlediska početního, tak i z hlediska genetické variability.

Kolegové v pražské zoologické zahradě patří k předním odborníkům ve svém oboru, kteří usilují o zajištění co nejlepších a nejpřirozenějších životních podmínek pro zvířata v jejich péči, ale kteří jsou samozřejmě zároveň motivováni ochranou ohrožených druhů. Pokud tito experti dojdou k závěru, že pro potřebu udržení geneticky pestré populace druhu, ale zároveň i pohody chovaných zvířat je zapotřebí umožnit jejich neustálé přirozené rozmnožování, a současně není možné odchované jedince umístit do žádné důvěryhodné instituce, je zcela opodstatněné přikročit k humánnímu usmrcení těchto jedinců.

Hlavním smyslem chovu zvířat v moderních zoologických zahradách je snaha o jejich zachování pro budoucí generace, snaha zabránit jejich totálnímu vyhubení. To je vyšší princip, který se pokrokové zoologické zahrady snaží respektovat ve všem, co dělají.

Za tým Zoo a BP Ostrava
Mgr. Jiří Novák
Ředitel

Související příspěvek

Jak je to s tygrem Rádžou a proč tu jsou zoologické zahrady