„Želvy chodí ven pravidelně od zhruba poloviny května do konce září. S vypouštěcím termínem je vždy trochu alchymie – nesmí být v noci pod 10°C, ale ideálně by nemělo být krásné počasí. Želvy by si totiž v ideálním případě měly po celý rok udržovat stejnou tělesnou teplotu nad 30°C. Krásné odpolední počasí by je mohlo zlákat k usnutí ve výběhu. Poté by jejich tělesná teplota v noci klesla. Když je vypustíme v den, kdy je zamračeno, je větší pravděpodobnost, že se hned první noc vrátí do pavilonu. V ideálním případě by se měly všechny želvy (ale zejména samice) vracet každou noc do vyhřátého pavilonu. Želvy jsou takto učené (a naučené), s přibývající sezónou skutečně všechny samice každou noc venku jsou, krásné májové dny je ale mohou splést,“ popisuje kurátor plazů Petr Velenský.

Protože se mohou vyhřát přes noc, je možné vidět želvy při pastvě venku i za ošklivého počasí. Milují zejména „obyčejnou“ trávu, nejlépe cca 5 cm vysokou, kterou dokáží ukusovat ostrými hranami čelistí bezprostředně u země jako živé sekačky. Trávník si samy udržují ve vynikajícím „golfovém“ stavu.

Venku v prostorných výbězích též vynikne sociální život želv. Želvy obrovské k sobě mají přátelské vazby, které se projevují jednak snahou o vzájemnou blízkost – často můžeme pozorovat dvojice želv, pasoucí se celý den bok po boku bez ohledu na pohlaví, jednak i ritualizovanými pokusy o páření. Ty mohou návštěvníci ve venkovních výbězích vidět často. Neznamenají však automaticky pokusy o rozmnožení, želvy patří k těm zvířatům, které si přetvořili sex do sociální aktivity. Ta je baví a dávají si tak najevo náklonnost a postavení ve skupině. Pevným pravidlem není ani párové složení zvířat, věnujících se této aktivitě. Mohou to být dva samci, méně často i dvě samice.