V chovu sitatung západoafrických patříme ke světové špičce.

Prozatím poslední mládě - roztomilá samička - se u nás narodilo 11. března. Početní stavy těchto antilop v přírodě stále klesají, a to vlivem přeměny přirozeného prostředí i lovu. Především dospělí samci jsou se svým hnědým zbarvením, krční hřívou a dlouhými spirálově stočenými rohy žádanou loveckou trofejí. Každé mládě narozené v lidské péči proto hraje v ochraně druhu důležitou roli!

Po narození jsou samičky od samců téměř k nerozeznání. Zatímco v dospělosti je samec hnědý s dlouhými rohy a samička zrzavá, mláďata se rodí zbarvená identicky.

Mláďata sitatung odpočívají ukrytá v trsu rostlin a využívají maskovací zbarvení, které jim poskytují bílé skvrny na zrzavém kožíšku. K útěku se zdvihají až v poslední chvíli.

Ačkoli je mateřské mléko stále hlavní složkou její potravy, přikusuje už malá antilopka i seno a mladé výhonky čerstvé trávy.

Neobyčejně dlouhé zadní nohy mají u sitatung dobrý důvod. Jako bahenní antilopy tráví život vlastně na trojnožce. Přední nohy mají blízko u sebe a zadní lehce roztáhnou, aby dobře rozložily váhu těla a méně se bořily do měkkého bahna. Nohy opatřené dvěma kopýtky, která došlapují na zem, prozrazují, že sitatunga patří mezi sudokopytníky. Dlouhá kopýtka zase nenechají nikoho na pochybách, že sitatungy žijí v podmáčeném terénu okolí vod, kde jim slouží jako jakési sněžnice s použitím v bahně.